Linda Štucbartová: Rozmanitost přispívá ke kreativitě, inovacím a lepším nápadům

Linda Štucbartová je navíc koordinátorkou projektu Women In Tech. Za tím stojí technologická společnost Huawei ve spolupráci s Hospodářskou komorou, respektive Výzkumným ústavem pro podnikání a inovace. Cílem projektu je podpora talentovaných a cílevědomých žen, a to zejména ze startupového prostředí.

Jak hodnotíte projekt společnosti Huawei Women In Tech, jehož jste koordinátorkou, a který je zaměřen na podporu dívek a žen, konkrétně „startupistek?“

Jsem známa tím, že velmi podporuji ženy. Působila jsem jako koučka, mentorka, mám za sebou projekty na podporu žen. A dlouho jsem uvažovala nad tím, že na státní návštěvy jezdí často muži. Nasednou do letadla, odletí a setkají se s jinými muži a vrátí se domů. A já to chtěla jinak. Povedlo se mi dát dohromady skupinu vrcholových manažerek, novinářek, zaměstnankyň státní správy i neziskového sektoru, ale i investorek. Společně jsme vyrazily do Izraele podívat se na fenomén Start-Up Nation. Tato mise proběhla dvakrát. Potom však začala pandemie covidu, proto jsem založila izraelsko-český akcelerátor. Protože Izrael nám mohl být i během covidové krize vzorem, byli tam napřed, měli nás co naučit. A na podnikatelky v Česku pandemie dopadala, potřebovala jsem jim dodat povzbuzení, návod, co si počít, jak se s krizí vyrovnat. Projekt Women In Tech je jedinečný. Jeho smyslem nebylo pořádat další hackathon nebo soutěže pro startupy. Protože už i ve světě se zamýšlejí nad tím, zda to je správná forma podpory pro ženy, jestli v sobě máme tu dravost, která podpoří ženské podnikání. Na základě vlastní zkušenosti vím, že startupu to, že nezvítězí, vezme sebevědomí. A dokonce ani vítězství neznamená, že startup uspěje. My tedy ve Women In Tech pracujeme s existujícími projekty a chceme jim pomoci dostat se na novou úroveň.

Musíme jít nejen do hloubky, ale i do šířky

Hodně se mluví o tom, že v technologických oborech sice scházejí odborníci, ale ženy se do nich nehrnou…

Podle průzkumů chybí až 15 tisíc odborníků na ICT, ale ženy do těchto oborů nejdou. A i to je cíl Women In Tech - mluvit o tom, jak ženy do oborů dostat a proč by se o ně měly zajímat, a to v tom spolupracujeme s Výzkumným ústavem podnikání a inovací. Tohle téma by se mělo řešit už na základních školách! My musíme jít nejen do hloubky, ale i do šířky a změnit vnímání technologií jako něčeho, co je jen pro kluky. Protože technologie pronikají do všech oborů – přednášela jsem třeba na Střední zdravotnické škole v Mladé Boleslavi budoucím sestřičkám. Sdílela jsem zkušenosti právě z Izraele, kde jsou si vědomi toho, jak technologie mohou být pro zdravotníky prospěšné a budoucí zdravotnice povzbudila k tomu, aby se nebály je navrhovat.

Jak moc ovlivňuje podle vašeho názoru budoucnost možnost studovat v cizině? Ptám se proto, že vy sama jste vystudovala mezinárodní vztahy v Oxfordu a Ženevě…

Mě osobně to dalo neuvěřitelný rozhled a zároveň srovnání. Já v zahraničí studovala dávno před vstupem Česka do Evropské unie, tehdy nebyly žádné projekty jako Erasmus. Dva až tři lidé z ročníku dostali možnost vyjet studovat ven a nebylo to tedy samozřejmostí. Určitě se nechci vymezovat vůči jiné generaci, ale dnešní mladí lidé nemají nedostatek příležitostí, ale naopak jich mají strašně moc. My to měli jednoduší, viděli jsme, že naše fakulta měla pár stipendijních programů a na ty je třeba se zaměřit. Dnes je sice na výběr, ale často to je spíš ke škodě. Všem mladým doporučuji vyjet, zkusit si to, poznat svět a způsob výuky. Já z toho čerpám dodnes.

Objevila jsem volnost a flexibilitu

Formovaly vás i pracovní zkušenosti. Máte je jak z působení v rodinném podniku, tak i ve velké společnosti. Jaký je v tom z vašeho pohledu největší rozdíl?

Všude je to o lidech. Já mám potřebu neustále růst, učit se, zkoušet nová prostředí a dlouho na jednom místě nevydržím. Kariéru jsem započala ve státní správě na Diplomatické akademii, a to v roce, kdy se v Česku pořádal summit NATO. To byla neuvěřitelná doba, čtyři měsíce po povodních, největší rozšíření NATO v historiia zároveň pro mnoho světových státníků příležitost rozloučit se s Václavem Havlem, který končil ve funkci prezidenta. Potom přišel další pro mě přelomový moment, kdy jsem měla možnost připravovat úředníky na vstup do Evropské unie, účastnila jsem se jako pozorovatelka voleb na Ukrajině a v Bělorusku. Byly to neuvěřitelné chvíle a pro mě zkušenosti. Jenže jsem zjistila, že další kariérní růst ve státní správě byl omezený. Chtěla jsem vyzkoušet něco jiného.

A tak jste začala pracovat v manželově firmě…

Nebyla to ale malé firma, měla jeden čas obrat přes miliardu a čtvrt. Přišla však ekonomická krize, a to byla opět obrovská výzva. Najednou máte zodpovědnost za 150 zaměstnanců a zároveň za svoji vlastní rodinu. Další krok byl, když jsem nastoupila do společnosti Škoda Auto. Byla to velká zkušenost, skvělé projekty, ale Škoda tehdy neumožnovala částečné úvazky a práci z domova a já potřebovala flexibilitu, čas na rozmyšlenou, čas na uspořádání rodinného života. Syn se chystal do první třídy, zároveň mi onemocněla tchyně. Byl to ode mě takový vzkaz vrcholovému managementu společnosti a tehdy se opravdu začali zamýšlet na tím, co změnit. A já objevila volnost a flexibilitu, kterou mi poskytlo vlastní podnikání.

A založila jste společnost Diversio. Čím se zabývá a jaký je její cíl?

Společnost Diversio je, jak říkám, můj startup. Název je odvozen od slova diversity. Myšlenkou je přinášet do Česka různé inovativní projekty, zaměřit pozornost na ženy, ale nejen na ně, nezapomínat na integraci lidí se zdravotním postižením. Vnímám, že v Česku chybí rozmanitost, ať už ve spolupráci technických a humanitních oborů, komerčního a neziskového a státního sektoru. A já bych chtěla svými projekty přispět k tomu, aby se vnímání rozmanitosti zvýšilo a viděli jsme v ní hodnotu. Protože rozmanitost přispívá ke kreativitě, inovacím a lepším nápadům.

Setkala jste se v oblasti byznysu nebo diplomatické sféře s tím, že by ženy nebyly brány jako rovnocenné partnerky mužů?

Sama jsem zažila pocit sendvičové generace. Mám dvě děti, starala jsem se o nemocnou maminku a měla jsem neskutečné štěstí, že všichni v okolí to chápali. Protože to, co ženě projde u malých dětí, často už neprojde v případě péče o staré a nemocné rodiče. Proto je potřebná zmíněná rozmanitost – když bude ve firmách více smíšených týmů, co do pohlaví i věku, budeme z toho profitovat všichni. Každý bude v jiném stadiu vývoje a vzájemně si pomohou a vyjdou si vstříc, pochopí se. Napadá mě ještě jedna vzpomínka. Když jsem začínala kariéru, oblékala jsem se do kalhotových kostýmů a striktních barev. Teď dávám přednost šatům a sukním. Mám i díky tomu pocit, že když jsem často jediná žena v místnosti, dávám tím najevo jiný úhel pohledu, a i mě osobně pomáhá, že jsem jiná.

Co nejvíce úhlů pohledů…

Ve svém profesním životě jste se setkala s bezpočtem mužů a žen na vedoucích pozicích. Troufnete si říct, v čem jsou na těchto postech výhody žen a v čem mužů?

Setkala jsem se se skvělými šéfovými i takovými, které byly odstrašující vzor a od každé jsem si něco vzala. Také jsem měla skvělé i méně skvělé šéfy - muže. Takže nechci stereotypně říct, že muži jsou takoví a ženy makové… Dokážu si však představit, že ženy, právě na základě životní zkušenosti, mohou do vedení podniků a projektů přinést jinou kvalitu přemýšlení, rozhodování a zkušeností. A jsme zpět u diverzity, je důležité, aby bylo vždy zastoupeno co nejvíce úhlů pohledů. Často se stává, že homogenní tým, ať už ženský nebo mužský, dojde k chybnému závěru a členové se ochotně utvrzují ve správnosti špatné cesty. Právě proto je diverzita tak důležitá.

A jak byste tedy hodnotila postavení žen v české společnosti?

Já vždycky vidím sklenici jako poloplnou. Na druhou stranu vidím, že by podpora žen a ženského podnikání mohla být daleko větší. Zase zpět do Izraele - ženské startupy jsou zde podporovány až do výše 70 procent investice, jsou tam speciální programy na podporu talentovaných žen. V Česku skončí veškeré debaty o účasti žen ve veřejném prostoru u debaty o kvótách, a vůbec se nedostaneme k tomu, že plýtváme talentem, že máme velké množství vysokoškolaček, ale nemáme tolik žen, které vedou vědecké týmy, že máme velké množství žen ve středním managementu, ale ne v nejvyšším vedení, že máme nejvíce žen v Poslanecké sněmovně, ale stále je to jen čtvrtina. A když se vrátím k projektu Women In Tech, ten sice děláme pro ženy, ale nemáme v něm jen ženy. Naopak máme obrovské množství mužských podporovatelů a mentorů. Protože my muže potřebujeme! Muže, kteří nás povzbudí a respektují.

Nechybí však českým ženám odvaha, třeba i v tom, jít do startupu?

Co české společnosti chybí, je tolerance k chybovosti. Přitom chybami a neúspěchem se učíme! V Izraeli vám každý řekne nejen to, kolik startupů úspěšně založil, ale i kolik mu jich nevyšlo. Protože i neúspěchy jsou součástí cesty. V Česku neuspějete a už s vámi nikdo nepromluví. Už děti ve škole by měly slyšet, že neuspět a chybovat je normální. A k té ženské odvaze…Mám zkušenost s tím, že zatímco u mužských startupů se často řeší potenciál růstu, ženy jsou vždy dotazovány to rizika…

Máme tedy vůbec nějakou naději na změnu?

Máme, ale pojďme si o ní říkat! Pojďme našim voleným zástupcům zdůraznit, že si podporu zasloužíme. Pojďme si podmínky také vytvářet! Dejme se dohromady a řekněme si, kam se chceme posunout. Minimálně pro naše děti, ať mají svět v lepším stavu. A i k tomu slouží Women In Tech. Máme úžasný odkaz českých ženských podnikatelek, třeba slavné módní salony. Je na co navazovat!

Co vás nyní kromě Diversia nejvíc zaměstnává?

Můj nejnovější startup se týká sebeobrany. Jde o unikátní izraelský koncept sebeobrany, který primárně pracuje s komunikací, intuicí a zároveň učíme jednoduché, ale účinné fyzické techniky, když už není jiná možnost. Cílovou slupinou jsou ženy, lidé se zdravotním postižením či pacientské organizace. V některých zemích je dokonce tento koncept součástí školních osnov, protože to je ideální prevence šikany. Workshopy nabízím jak korporacím, tak neziskovým organizacím i jednotlivcům.