Luděk Sobota poznamenaný pandemií: Nejlíp se mi dělalo Jen ho nechte, ať se bojí
Luděk Sobota (77) je během covidové pandemie vlastně spokojený. Nechce se mu vůbec nic dělat a tomu situace nahrává. Blížící se povinnosti v něm ale vyvolávají hrůzu.
Luděk Sobota popularitu nesnáší dobře
V 70. a 80. letech jste byl obrovsky populární. Mohl jste tehdy v klidu jít po ulici, aniž by vás někdo na každém rohu zastavoval?
„To jsem opravdu nemohl. Snažil jsem se lidem vyhýbat a vlastně se jim vyhýbám dodnes. Když jdu na procházku, při sluníčku se maskuju brýlemi. Dnes je výhoda, že se nosí roušky. Mně zájem lidí nedělá dobře, na rozdíl od jiných. Jsem odjakživa introvert. Od začátku mi ztráta soukromí nebyla příjemná. Zoufale kličkuju a snažím se lidi nedráždit.“
Ze všech vašich počinů mám asi nejradši scéniku s Miloslavem Šimkem Nad dopisy diváků, kde představujete šéfredaktora pro televizní přestávky, doktora Lumíra Práskala.
„Než jsme s tím šli na obrazovku, hráli jsme ji asi dvěstěkrát. Nejdřív jsem tam ty pazvuky vůbec nedělal, ale už jsme to hráli tak často, že mě to začalo nudit. Zkusil jsem to, Šimek se divil, ale lidé se tomu smáli, tak jsme to tam nechali.“
Strach z návratu do divadla
Přemlouvali vás někdy kamarádi u piva, ať jim zakoktáte?
„Naštěstí ne. Takové kamarády jsem si nevybíral. Většina jich už nežije. Za kamaráda mám například Ivana Mládka nebo Jirku Krampola (82). To jsou lidé, kteří to po mně nevyžadují.“
Hraní divadla už vás zmáhalo. Řekl jste si na začátku pandemie, že jde vlastně o vítaný odpočinek?
„To vnímáte docela dobře. Takhle jsem to měl. Teď už se skoro bojím toho, až nám divadla zase otevřou. Mám totiž syndrom zakuklení. Někde jsem četl v novinách, že to mají děti, já už tedy taky. Chodím na procházky, abych se trochu udržel ve formě, ale jinak jsem docela rád doma. Docela mi to vyhovuje. Docela to souvisí s mou povahou introverta.“
Obavy z televize
Netlačí na vás manželka Adriana, abyste nezakuklil až příliš?
„Trošku jo. Zrovna teď jsem jí říkal, že se mi vůbec do ničeho nechce. Už kdysi jsem do každého představení dával strašně moc energie. Teď už na to nějak moc nemám. Nedá se nic dělat.“
Kdybyste se ze dne na den rozhodl, že skončíte s herectvím, nikdo vám nic vyčítat nemůže. Už jste toho dokázal hodně.
„To je od vás hezké, že to říkáte. Nedávno mi volala Jiřina Bohdalová, že bude v České televizi slavit devadesátiny. Má to tam mít v listopadu. Ptala se mě, jestli bych tam něco neudělal. A já už teď mám obavy, jestli to zvládnu. Není to sranda.“
Kvůli krachu přišel o peníze
Loni jste vydal knihu Holé a trapné dýchání. Měla úspěch?
„Vydal jsem ji v nakladatelství, které při mé smůle zase zkrachovalo. Něco málo mi stihli zaplatit, ale většinu ne.“
Chystáte se na další?
„Ano, už ji píšu. Bude se jmenovat Paraziti mezi námi. Dělám ji pomaloučku. To mě tolik nevysiluje jako třeba hraní. Na tuhle knihu mě oslovil Albatros. Rukopis bych měl odevzdat do konce května.“
Na stojáka mě nebaví
Co říkáte dnešnímu humoru?
„Moc se na to nedívám. Existuje pořad Na stojáka Tam mi vadí, že je to chvílemi sprosté. To jsme si nikdy nemohli dovolit. Celkem mě jejich produkce přestala zajímat.“
Natočil jste řadu populárních filmů. Máte mezi nimi nějakého favorita?
„Nejlíp se mi dělalo Jen ho nechte, ať se bojí. Nejenže mě režisér Ladislav Rychman nechal improvizovat, ale ještě mě k tomu vybízel. Taky je zajímavé, že film Ještě větší blbec, než jsme doufali, který kritika ztrhala, má podle mých poznatků u diváků docela úspěch. Lidé si ho pouští. Třeba někteří taxikáři mi říkají, že se jim to ze všech filmů libí nejvíc.“
Jáchyme, hoď ho do stroje! mám až na druhém místě
A kde by v žebříčku byl film Jáchyme, hoď ho do stroje!
„Určitě nahoře, hned po tom Jen ho nechte, ať se bojí.“
Máte dva syny, Roberta (56) z prvního manželství a Ladislava (32). Potatili se?
„Naštěstí ne. Starší je novinář, druhý je ve fitku.“
Trpěli kvůli vaší popularitě?
„O tom nic nevím. Jestli se něco takového dělo, tak se s tím vyrovnali.“