Manželský deníček Ivety a Pepy: Poprvé a na rovinu! Tohle jsme my dva a ne fantazie novinářů!
Iveta a Pepa píší svůj deníček jednou týdně. Musí dodržet jen dvě podmínky: psát jej společně (netýká se údobí, kdy je Iveta unášena), Pepa píše písmem rovným a pevným, Iveta své myšlenky píše kurzívou…
Dobrý den, drazí čtenáři…
Iveto, víš, co se ti hned na začátek přiznám?
To začíná pěkně, hned budeš něco přiznávat, jo?
Ale ne, jen jsem si nikdy nepsal deník, já vlastně vůbec nejsem žádný spisovatel a teď najedou deníček.
Já si psala deníček naposledy někdy v pubertě, ale to nevadí, bude to fajn, uvidíš. A lidi to buď budou číst, nebo ne, hlavní je psát věci upřímně a na rovinu, lidi to poznají.
No, asi bychom měli nějak ten první článek pojmout ve smyslu, že máme letos velké plány, ale zase si říkám, že na to bude čas, ty, co to čtou, asi budou spíš zajímat jiné věci...
Takže já zuby a ty soud? A neprohodíme si to? Pojď, to by mohlo být zajímavé.
Tak začni.
Měl jsi to stání s Macurou, moc se mi líbilo, že ses hájil sám, a pak to, cos řekl, když jste se venku potkali. Že ho neposlechneš a k bývalé ženě se nevrátíš, protože už k ní nechováš city, ty že chováš ke mně. Já to vlastně četla až někde v bulváru, vůbec jsem to nevěděla, ale i tak mě to dojalo.
To mně se líbilo, jak jsi byla statečná u zubaře, sám se děsím dne, kdy si dám tyhle věci do pořádku já. Muselo to bolet, ale bylas taková, no prostě statečná.
Měla jsem tu tebe a Artur přijel, skvěle jste se o mě starali, já tě nemít, tak se k tomu nedokopu, k ničemu se nedokopu.
Musíš letos všem ukázat, bude to dobré, uvidíš, máš plno práce, lidi tě mají rádi a chtějí tě vidět na jevišti, já myslím, že bude dobře. Doma i na jevišti, ale musíš se snažit. A jak někde ujedeš, hned to napíšu tady do toho deníčku, bude to takové naše zrcadlo.
No, uvidíme…
Uvidíme, Ivetko. Hlavně nám lidi musí věřit, že to píšeme sami a že víme pro koho. To je také asi na místě říct, že pro nás není eXtra.cz jen kšeft, čteme to skoro od začátku a je to teda sranda, tak snad neuděláme ostudu.
Já bych hlavně ráda byla v kontaktu s těmi, co to budou číst. Těm bych chtěla vzkázat, že když napíšete, přečteme si to.
To je pravda. Budeme rádi, když napíšete. Třeba nám sdělíte svůj názor nebo se zeptáte na to, co by vás zajímalo…
Myslíš, že to bude někoho zajímat, Pepo?
Nevím, upřímně se tím netrápím, já chci, abys hlavně byla šťastná. Aby celý ten rok, co nás čeká, byl konečně šťastný. Ty krčíš rameny, tak já to nějak zakončím, tu naši nesmělou prvotinu. No, tohle tady v tom deníčku, to jsme my dva, ne fantazie novinářů, ale jen a pouze my dva. Tak s námi mějte trpělivost, máme těch nových začátků před sebou víc. Tak se budeme těšit za týden.
Ahoj
Vaši Iveta a Pepa
Ivetě a Pepovi pište na redakce@extra.cz, do předmětu e-mailu vložte "Deníček Ivety a Pepy", takto nebude e-mail nikdo číst a my jej hned přepošleme přímo do Uhříněvsi.