Marek Eben se stal rytířem: StarDance vyměnil za pohádku Princezna a půl království
Je pohádkovou tradicí, že když Honza zabije draka, získá princeznu za ženu, půl království k tomu a společně žijí šťastně až do smrti. Jenže tím příběh pohádky Princezna a půl království teprve začíná. Role nemotorného Honzy se ujal Matouš Ruml, který je i letošním účastníkem StarDance Princeznu si zahrála Eva Josefíková a role rytíře Valeriána, který v pohádce Honzu učí etiketu, se ujal Marek Eben. Ten pro Českou televizi promluvil nejen o své roli, ale i o tom, jak se u něj doma slaví Vánoce.
Do televize se v jiné než moderátorské roli vracíte asi po dvaceti letech, a to jako rytíř Valerián. Co vás přesvědčilo?
Za prvé se mi líbilo, že je to taková klasická pohádka, protože nemám moc rád ty moderní. Jinak je to docela hezky napsané a má postava se mi velmi líbí.
Nové pohádky jsou každoročně pod drobnohledem nejen diváků. Proč myslíte, že je to takový fenomén?
U nás televize moc na Štědrý večer neběží, ale chápu, že v některých rodinách vlastně ta premiéra štědrovečerní pohádky patří pod stromeček. Já ale na Štědrý večer preferuji kontakt s blízkými, jinak koukám na televizi docela dost.
Jaký je podle vás Valerián? Čím si ho Honza získal?
Je to takový podporovatel hlavního hrdiny. Zjistí, že Honza je sice vesničan, že je to sice trochu křupan, ale že je to charakterní člověk. A protože Valerián je moudrý, tak ví, že etiketě se člověk lehce naučí, ale charakter musí být vrozený. Je vlastně takový učitel etikety na dvoře, vyhovuje mi, že to není moc akční figura. V mém věku je na akční figury pozdě.
Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?
Mám rád Šíleně smutnou princeznu, protože si myslím, že je tam úžasná muzika, kterou napsal Honza Hammer, když mu bylo teprve asi 17 let, a ty písničky jsou prostě kouzelné. A samozřejmě Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou moc hezky ztvárnili hlavní role.
Jak se slaví Vánoce u Ebenů?
Hlavně v poklidu. Slavíme tak, že jsme s mojí maminkou a večer se sebereme se ženou a jedeme do našeho domečku u Karlových Varů, což je docela zajímavá jízda. Protože na Štědrý den o půlnoci skoro nikdo nejezdí a my jedeme tou pustou silnicí a i to má kus takového vánočního kouzla. Jídlo moc neřešíme, většinou se postará někdo z příbuzenstva, kapra a salát udělá Markétina teta a hrachovou polévku dělá zase moje švagrová. My vlastně na Štědrý večer žijeme z milodarů.