Marian Jurečka pro eXtra.cz: Následky po tornádu bych přirovnal k vybombardovanému Mosulu, říká politik
Tornádo na Moravě nenechalo chladným snad žádného Čecha a nejinak tomu bylo i v případě předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky (40). Poté, co viděl, k jaké zkáze v důsledku přírodní katastrofy došlo, neváhal a i s traktorem dojel do zasažené oblasti. "Když jsem přijel do Moravské Nové Vsi a viděl jsem třeba i obec Hrušky, tak to opravdu bylo něco nepopsatelného. Přirovnal bych to k tomu, co jsme mohli vidět v roce 2018 v Mosulu," říká šéf lidovců.
Rozhodoval jste se dlouho, jestli na Moravu vyrazit?
Vůbec, protože už ve čtvrtek večer jsem měl informace včetně fotek od mé kamarádky, která má maminku přímo v zasažené oblasti. Věděl jsem tedy, jak to tam vypadá a jaká je situace a že tam bude potřeba pomoc, zejména technikou. Proto jsem už někdy po půlnoci věděl, že musím zrušit program a ráno vyrazit na Moravu. Vzal jsem traktor, nakladač a vlečku a jel jsem.
Jak byste popsal to, co jste tam viděl?
Přiznám se, že když jsem tam dojel, tak to předčilo očekávání toho, s čím budu konfrontován. Zblízka jsem zažil povodně v roce 1997, byl jsem u odklízení následků povodní v roce 2010 u nás na Přerovsku, ale když jsem přijel do Moravské Nové Vsi a viděl jsem třeba i obec Hrušky, tak to opravdu bylo něco nepopsatelného. Přirovnal bych to k tomu, co jsme mohli vidět v roce 2018 v Mosulu. Zničené domy, rozmačkaná auta, ten pohled byl velmi podobný.
Co vás nejvíc zasáhlo?
Obecně ta zkáza, u které jsem nečekal, že bych ji někdy mohl vidět v Česku. Naopak ale to, co mi asi nejvíc vyrazilo dech, je obrovská podpora a pozitivní reakce lidí, kteří začali bez váhání posílat peníze a materiální pomoc. Přihlásilo se obrovské množství dobrovolníků, ale i řemeslnické firmy, které nabídly pomoc zadarmo. Člověk nečekal, že se zvedne tak velká vlna solidarity.
Je nějaký příběh, který vás osobně nejvíc šokoval?
Přiznám se, že jsem neměl možnost s těmi rodinami mluvit, protože jsem se s traktorem a nakladačem posouval dům od domu, kde to bylo potřeba a vlastně nebyl čas řešit, co se stalo. Seděl jsem v traktoru 12 hodin a sotva jsem si odskočil na záchod. Jídlo a pití mi podávali přes dveře. Jel jsem pořád dál, protože všude bylo potřeba nakládat sutiny a vlastně ani nevím, komu jsem to tam vyčistil.
Do pomoci jste zapojil i svou rodinu včetně dvou synů. Jak to vnímali?
Nejstaršího syna (16) jsem vzal ze školy a druhý (15) tam dorazil v sobotu. Byla to pro ně velká životní zkušenost, už jen něco takového vidět a pak také přiložit ruku k dílu, kdy se chopili lopaty a prostě celý víkend makali.
V zasažené oblasti jste pomáhal celý víkend, plánujete se tam vrátit?
V neděli mě vystřídal bratr, protože jsem musel plnit jiné povinnosti, ale vrátím se tam v úterý a budu tam minimálně do středy.