Mezi Afričany v pražském Bronxu: Podívali jsme se do zákulisí vrakoviště u Palmovky
Srbova ulice je jedna z těch, kterých v Praze není mnoho. Už když projíždíte touhle krátkou rozbitou uličkou nedaleko od Palmovky, poznáte, že se tu děje něco zvláštního. Na snímcích ulic ve službě Google Street View dokonce vidíte strážníky, kteří se se skupinkou mužů tmavé pleti nad něčím dohadují. Funguje tu totiž množství autovrakovišť, ve kterých jsou zaměstnáni především Afričané, a ulice je plná vraků v různém stupni rozpadu. Podívejte se s námi do zákulisí tohoto pozoruhodného byznysu. Redakce eXtra.cz vyrazila přímo na místo.
Když do ulice dorážíme v dopoledních hodinách, je všude klid. Vraky jsou zaparkované bez povšimnutí na ulici, a zatímco v jiných podobných podnicích se pracuje už od rána, tady prý první lidé přicházejí do práce až v odpoledních hodinách. Oslovujeme jediného člověka, kterého v ulici potkáváme pracovat. Je jím mladík jménem David, který rozebírá modrého transportera v jedné z dílen.
Na kluky je brzo
"Joo, na kluky je ještě brzo," mluví o netradičních pracovnících, když popisuje, že jejich čas nastává až v brzkých odpoledních hodinách. "Odkud jsou? To je různé. Spousta kluků je z Nigérie, někteří jsou ještě dál, Ghana, Togo i Kongo," vyjmenovává státy, odkud místní dělníci pocházejí. Když zmíníme, že lidé těchto národností se také pohybují po centru s ne zrovna legálními úmysly, David potvrzuje: "Ano, někteří lidé jejich národností ještě prodávají v centru, ale někteří našli způsob, jak začít žít normálně."
"Mají to oficiálně. Přijede kamion, ten tu vyloží kontejner a kluci rozebírají, ekologicky likvidují auta. Cokoli, co se dá použít na recyklaci, pak jede do Afriky. Z aut se berou motory, nápravy, všechny díly, které mají nějakou cenu. Ta kastle, která zbude, se pak hodí tady do sběrny," vysvětluje David způsob, kterým se tady pracuje. Nekončí tu však zdaleka jen auta: "Pračky, televize, ledničky, varný konvice, rozebírá se na díly úplně všechno."
Vrakovišť je tu hned několik, nás však zajímá hlavně to, které zaměstnává primárně Afričany. Vede ho devětapadesátiletý Nigerijec Wesley, který se s námi ochotně dává do řeči. Že by se tu prodávaly drogy nebo dělaly věci načerno, to odmítá. Ve své firmě, která se primárně zabývá demontážemi autovraků, ale nejen to, zaměstnává několik lidí, Nigerijce i další africké národnosti. "Všechno podnikání je legální," říká a ukazuje nám živnostenský list a nájemní smlouvu na pozemky, na kterých vrakoviště stojí.
Vše jde do Afriky
Když se ho ptáme na auta, která stojí před jeho podnikem a nevypadají, že by byla zrovna v nejlepším stavu, dostáváme překvapivou odpověď. "Všechna auta, která tu vidíte, budou jezdit v Africe," ukazuje Wesley postarší Toyotu Yaris nebo lehce orezlý Ford Transit. "Prostě kupujeme věci, některé rozebíráme a posíláme do Afriky. Některé na recyklaci, ale většinu na další použití," pokračuje poměrně dobrou angličtinou. Česky mluví a rozumí obstojně. Vcházíme do ohrady, kde je všechen šrot poměrně přehledně vyrovnaný, a Wesley ukazuje, že do Afriky jde opravdu všechno. Nejen autodíly, ale staré televize, počítače, tiskárny, pneumatiky, ale i stále funkční nábytek, zavazadla - prostě vše, co lidem ještě může posloužit. Člověku je chvilku až úzko z toho, co vše jsme schopni vyhodit.
"Když koupím auto na likvidaci, do šrotu jde jen karosérie, vše ostatní je pro mě vlastně zdarma. Odmontuji to, špatné věci vyhodím a zbytek jde do kontejneru, do lodi a do Afriky," odhaluje Wesley podstatu svého podnikání. Ulice možná vypadá na první pohled hrozivě, žádné nebezpečí tu ale rozhodně nehrozí. Jen si tu pár lidí, které byste vedle Palmovky úplně nečekali, jede vlastní byznys. "Ti kluci jsou úplně normální, mají rodiny, děti jednoho z nich teď chodí na vysokou. A rozhodně tu s nimi žádné problémy nejsou."
Vraky jsou problém
Jediným opravdovým problémem tak zůstává množství autovraků, které pomalu ulici zaplňují. "Mám tu pár aut, to je pravda," ukazuje Wesley na auta ve slepé části ulice, ale dodává, že je to podstata jeho byznysu a že opravdové vraky má na pozemku naproti. "Své chlapy platím dobře a hledíme si svého, na povídačky lidí z okolí moc nedám, chápu, že se jim to může zdát zvláštní," uzavírá rázný, ale nakonec milý šedesátník. Pražský "Bronx" je tak o poznání bezpečnější místo, než jak se na první pohled zdá.