Milan Drobný: Karel Gott (†80) byl hrdina, nechtěl být na obtíž, tak na sobě provedl eutanazii
Pane Milane Drobný (74), smrt celoživotního kamaráda Karla Gotta (†80) vás musela velmi zabolet.
„Ještě dnes jsem bolavej. Vůbec jsem nečekal, že mě jeho smrt takhle zasáhne. Byl jsem teď v nemocnici, kde mi zjistili nepravidelný tlukot srdce a tak vysoký tlak, že si mě tam chtěli nechat. To se mnou Karlova smrt udělala.“
Co se vám v posledních dnech ohledně Mistra nejvíc honilo hlavou?
„Uvědomuju si, že Karel byl hrdina. A to v tom, že na sobě udělal eutanazii. Už se odmítl léčit. Zjistil, že už by byl dál všem na obtíž, a chtěl, aby si ho všichni, kdo ho měli rádi, rodina, pamatovali v co nejlepším světle. My to zažili i u skladatele a textaře Mirka Klempíře. Ten podstoupil drastická ozařování, ale život mu to prodloužilo asi o půl roku. To si podle mě Karel uvědomil, a proto se rozhodl, že dál nebude podstupovat léčbu. To je obrovské hrdinství. Tuším, jaké to pro něj muselo být. Můj zeť je tři roky na vozíku, spadl totiž ze žebříku. Nemluví, nejí, dcera se o něj stará. Během vteřiny se jim úplně změnil život. Přitom to byl sportovec a takhle dopadl. Proto Karla chápu a má můj obdiv.“
Jak na něj budete vzpomínat?
„Často a velmi pozitivně. Hodně jsme toho spolu zažili na škole, v kavárnách, v Semaforu, vybaví se mi večírky, při kterých jsme poslouchali muziku a u toho jsme si dávali dobré vínko. Nezapomenu třeba na jeho přednášky o politice, které nikdo jiný neuměl.“
Poslední slova
Na pohřbu jste říkal, že jste se před smrtí pana Gotta smířili Měl jste na mysli vaši návštěvu u něj doma před pár měsíci, po níž došlo k dalším rozepřím, nebo k tomu ještě došlo později?
„Šlo o setkání u něj doma, pak už jsme spolu nemluvili. Kdybychom rozebírali ty takzvané války, tak všechno rozpoutali a zveličovali novináři. A objevovaly se informace, o kterých ani nevím Ve skutečnosti to mezi námi nebylo tak vážné, jak se psalo. Povídali jsme si už v době, když už opravdu nebyl dobrej. Myslím si, že to pozvání bral jako rozlučku se mnou.“
Svěřil se vám Karel Gott s tím, jak je na tom vážně?
„Vytušil jsem to z jeho chování. Říkal mi: ‚Tak ti podávám ruku, nevím, kdy si ji ještě třeba dáme.‘ To prozrazovalo všechno. Navíc se samozřejmě znám s doktory, takže jsem ledacos věděl. Ale i když to víte, tak to stejně nečekáte. Ráno prvního října mi to volal kapelník a já z toho byl úplně v koncích. Když se s někým takovým znáte od školy a navíc když trval na tom, že do Semaforu půjde jedině se mnou, jinak ne, o čemž vypráví i pan Jiří Suchý, když s ním trávíte tolik času a víte, jaká to byla čistá duše, tak je to o to horší.“
Co byste vzkázal vdově Ivaně Gottové (43), která všechny překvapila tím, že vás i přes neshody pozvala na mši
„Že jí to velmi slušelo a že děkuji, že jsem dostal pozvání. Přišlo samo od sebe, bylo velice hezké, nebyla to hromadná pozvánka, bylo to unikátní. Schoval jsem si ji. Jsem rád, že zvítězil rozum.“
Je dobře, že veškeré války jsou ukončené. Asi nebudete mít potřebu dál na vdovu nějak útočit.
„Nemám potřebu útočit na nikoho. Šlo o blbě položené otázky, které se pak překroutily. Války nestojí za to.“