Miloš Knor k demonstraci na Staromáku: Umírající mi život nezkazí. Covid sestřičky nepracují
Miloš Knor Nic než národ neslyšel
Miloš Knor napsal po události, po jejímž konci došlo ke střetu skupiny extremistů se strážci zákona, že je proti jakémukoli násilí, i tak ale v očích řady lidí klesl už jen kvůli tomu, jaké akce se zúčastnil.
Miloši, než jste šel na pódium, to jste neslyšel skandování ultranacionalistů „Nic než národ“?
„Aha, tak to jsem neslyšel. Tím jste mě teď překvapil. Ale když se to zvrhlo, už jsem byl dávno pryč, na dálnici na cestě domů.“
Citové vydírání smrtí důchodců
Vašim kritikům asi nejvíc vadí to, že jste si neprověřil pořadatele. Hnutí občanské nespokojenosti (HON) se s chuligány přímo domluvilo, víceméně je tam uvítali, řadě z nás bylo jasné, že se určitě něco semele.
„Rozumím vám. Máte pravdu. Nezbývá než se z toho poučit. Lidé mi taky vyčítají, že jsem sobec, když nenosím roušku. S tím nesouhlasím. Vždycky jsme žili bez ní. Nikdy jsem neměl ve zvyku na někoho prskat, vždycky jsem si myl ruce. S odpuštěním největší s*áčovina, kterou vláda udělala, bylo to, že lidem namluvili, že jde o život jejich babičky. To mi připadá strašně sprosté. Proti tomu se nedá argumentovat. Je to citové vydírání.“
Proč odmítá roušku
Roušku nenosíte vůbec?
„Když mi nebude dobře a půjdu k lékaři, jsem připraven si ji v čekárně nasadit, proč ne. Ale jinak... Nedávno jsem četl od jedné paní, že roušku bude nosit klidně až do smrti, i kdyby to mělo zachránit jeden jediný lidský život. Ať si to dělá, jak chce, ale já si nehodlám z*urvit svůj život kvůli tomu, abych možná zachránil jiný. To si nenechám namluvit. Já nikoho nenakazím.“
Měl jste podle vás počítat s tím, kdo demonstraci zneužije a že tam dojde k násilí?
„Trošku jsem zmínil i na pódiu. Už před akcí jsem si vzpomněl na komunistické informace, které jsme dostávali, když se něco semlelo v Praze. Třeba že se Veřejná bezpečnost vypořádala s máničkami, které narušovaly socialistické soužití. Ve zprávách cestou na demonstraci jsem slyšel zprávy, které mi to připomněly. Jako bych jel na setkání reakčních živlů.“
Situace není vážná
Kritizujete to, že kvůli koronaviru se zastavil život a straší se občané. Ale situace je opravdu vážná.“
„Já si právě myslím, že situace vážná není.“
Že se může zhroutit zdravotnický systém, to přece není jen strašení vlády, to říkají i experti mimo vládní struktury.
„A já se tomu nedivím. Měli na to jenom půl roku a pět set miliard. Neudělali nic a teď se to snaží hodit na nás. Pokouší se nám namluvit, že za to můžeme a že bychom měli být zodpovědní. Ale to je jejich džob. Oni měli něco udělat a neudělali nic. Jen různé variace na roušky. Kdyby aspoň za ty peníze přidali na každé oddělení jedno plně vybavené covidové lůžko…“
Na covid odděleních není žádná práce
Jak to souvisí s tím, že podle vás nemoc není vážná?
„Myslím si, že není tak strašně šíleně nebezpečná, jak se nám snaží namluvit. Vím to z různých zdrojů, i z nemocnic. Například jedna moje velice dobrá známá pracuje jako vrchní sestra v jedné nemocnici a říká, že covidové oddělení je mezi sestrami nejžádanější. Tam by chtěl pracovat každý, protože je tam příplatek tisíc korun za směnu a žádná práce.
Všichni jsou zdraví, ale nemohou se vrátit do domovů důchodců nebo do pečovateláků. Ale nezpochybňuju, že na JIPkách jsou i lidé ve velice vážném stavu. Přeju všem, ať se uzdraví. Sám jsem tam byl. A neuvěříte tomu, ale i tehdy tam zdravotníci běhali a intenzivně pracovali na pacientech. Teď najednou chtějí, abychom se obdivně klaněli tomu, že na JIPce mají práci. Tu tam měli přece vždycky.“
Lidé umírají a kvůli nim trpíme všichni
Některým jde vážně o život…
„Respektuju, že jde o život, ale taky záleží na kvalitě života nás všech. Když to vezmeme do důsledku a všichni si povinně nasadíme skafandry, budeme je navždycky nosit a přestaneme se stýkat, tak ano, ubude přenosů. Když nebudeme jezdit autem, už taky žádné nepřejede žádného chodce. Copak takhle ale chceme žít?
Různí Prymulové říkají, že jen dvě procenta populace jsou ohrožena. To je u nás 200 tisíc lidí. Tak jim pomozme, izolujme je. A kvůli nim je devět milionů osm set tisíc úplně vyřízených. Včetně mě. Chodím k doktorovi dávat se psychicky dohromady. Ta situace mě sžírá. Bojím se toho, že takhle to zůstane už navždycky.“
Takže zásadní je pro vás opravdu ta kvalita života.
„Připadá mi strašně divné zničit prakticky všem lidem život pod diktátem toho, že možná zachráníme pár lidí. To mi připadá nefér, protože lidé zkrátka umírají a vždycky jsme s tím uměli žít. Možná mě někdo označí za fašistu nebo někoho takového, protože jak jde o diskusi o zdraví, ztrácí lidé rozum, ale je to tak.“