Monika Štiková pátrá, radí, informuje: Čtyři dny s tchyní, je potřeba dodávat víc? Jo? Tak tady to máte...
Jsou prázdniny, a tak jsme se rozhodly s Charlinkou a tchyní vyrazit za příbuznými do jižních Čech, a to přímo do Blatné.
Než vám, milí čtenáři, popíšu, jak celá dámská jízda probíhala, a to tentokrát formou deníčku, tak si povšimněte takové červené nitky celého příběhu, nitky zvané "moje tchyně".
Svou tchyni mám vcelku ráda, dokonce spolu jezdíme i na dovolené, ale průběh jejího chování je až úsměvný a léty naprosto nezměněný. Asi vám to připomene trochu i váš vztah s tchyní.
Moje zkušenost je zhruba takováto: i když nápad a vůle byly původně super, pokaždé to končí uražením se jedné z nás :-)
Den první
Nálada je famózní a jiskřivě veselá. Svou milovanou tchyni Jarku obskakuju, jak se dá. Nabízím vínečko, papání, dobrou náladu a i doutníček proběhne. Jdeme spát s úsměvem na tváři a těšíme se na zítřek.
Den druhý
Vyrážíme směr Blatná, nálada je stále super, dokonce filozofujeme o životě a údělu žen. Říkáme si pravdivě náš názor na naše partnery, já naivně asi opravdu pravdivý. Nicméně příjezd a následný program je volen dle návrhu Jarušky, a tak je vše perfektní. Je vedro a naštěstí alkohol skoro nepijeme, což se zpětně ukáže jako dobrá volba. Spát jdeme s dobrou náladou, ale smích už není tak opravdový jako včera.
Den třetí
Stále je vedro, bohužel na stůl se začalo podávat vínečko a znáte to, ve víně je pravda a k mému nemilému překvapení se začíná rozebírat i ta stará pravda. I přes mé urputné snažení, dárečky pro všechny příbuzné a zajištění výletu na koně pro všechny čuchám zradu... A večer a je to tady. Vína bylo asi trochu moc, moje trpělivost je u konce, začínám se obhajovat. Jaruška přestává se mnou mluvit a nafukuje se a já také. Padla tma a s ní chládek a i naše emoce chladnou...
Hurá, jde se spát, ale bez pusy na dobrou noc:-)
Den čtvrtý a poslední
Začínáme se obě dvě chovat zdvořile a jsme uvědomělé, každá z nás si asi dala předsevzetí, že právě já to zachráním, jsem na úrovni. Jediný, kdo se baví jako čert, jsou děti a puberťáci... Začínám být zasněná a nostalgická a přeju jim to. Koukám a Jaruška se zřejmě po mně opičí, trochu mě to naštve. Huráááá, jede se do Prahy!
Bilancujeme, dopadá to celkem fajn, začínáme se smát, a to i od plic, a začínáme si plánovat další společnou dovolenou. Vysazuju Jarušku, mávám, posílám polibky.
Přijíždím domů, beru si prášek na nervy, napouštím si vanu, pouštím si relaxační hudbu, vypínám telefon a s nikým, opravdu s nikým nechci až do rána mluvit. Takže přátelé, je to s tchyněmi těžké, ale i já jednou budu tchyně, a proto se řídím heslem "vyděržaj pianěr".....
Krásné letní dny po boku vaší tchyně vám přeje
vaše
Monika