Nekonečné trápení Bořka Slezáčka. Seknul s alkoholem, bojovat s ním bude ale do konce života
Bořek Slezáček (57) v posledních letech prošel obrovskou proměnou. Charismatický herec, zpěvák a nově i spisovatel v minulosti holdoval alkoholu. "Říct si, že máš problém, je jedna věc. Pak si musíš říct, že s tím chceš něco dělat, a pak to trvá řádově roky, než najdeš způsob, jak existovat bez toho, aby ses ožral," řekl velmi otevřeně v pořadu eXtra Host s tím, že alkoholismus podle něj nelze vyléčit.
Bořek Slezáček se netají tím, že bojoval se závislostí na alkoholu. V boji s démonem mu podle jeho slov pomohli ti nejbližší. "Když v životě nepřijde nějaký stimul, pak je to prohraný boj. Ten stimul jsou sociální vazby, že tě někdo má rád a ty mu to nemůžeš dál dělat. V mém případě to byla žena plus fakt, že se nám narodilo první dítě, a to jsem se tak nějak chytil za rypák," svěřil se Bořek v pořadu eXtra Host s tím, že si jednoho dne uvědomil, že má problém.
"Říct si, že máš problém, je jedna věc. Pak si musíš říct, že s tím chceš něco dělat, a pak to trvá řádově roky, než najdeš způsob, jak existovat bez toho, aby ses ožral," uvedl Slezáček s tím, že člověk musí vyhledat lékařskou pomoc. "Je to nemoc a zejména během stresových okamžiků přicházejí recidivy, které jsou někdy mnohem horší," doplnil s tím, že v jeho případě recidivy postupně odezněly především díky tomu, že se zaměstnal prací a různými aktivitami.
Maximálně vaječňák
Podle jeho slov ale alkoholismus nelze vyléčit. "Navždy budeš alkoholik, ale abstinující," má jasno. V současné době si maximálně dopřeje domácí vaječný likér. Nevyhledává ani společenské akce, avšak ne kvůli tomu, že by měl problém odmítnout welcome drink, ale proto, že už za svou kariéru zažil tolik večírků, že ho momentálně už juchání na afterparty nebaví. Do společnosti tak zavítá jen z pracovních důvodů.
Video: Podívejte se také na rozhovor s Bořkem Slezáčkem ze křtu jeho knihy
Ničeho nelituje
Bořek také na rovinu přiznal, že svého životního stylu nelituje. "Kde bych byl bez alkoholu... Nevím, třeba v p*deli, protože každá cesta vede někudy a vede někam. A tam, kam vedla moje cesta, tam jsem spokojený. Pokud tohle byla nutná daň, kterou jsem musel já a bohužel i moji blízcí zaplatit, tak jsem ji zaplatil rád," uvedl s tím, že to byla životní facka, kterou potřeboval nejen on, ale i jeho rodina. Dovedla ho totiž k pokoře, trpělivosti a postoji ke světu, za což je prý zpětně velmi rád.