Nikol Trojanová buduje hnízdečko lásky: Byla jsem neřízená střela, ale teď už ne
- Když se, Nikol, ohlédneš nějakých 5-7 let zpět, mohla bys říct, v čem ses nejvíce změnila? Přehodnotila jsi priority, působíš vyrovnaně, spokojeně a všímají si toho i lidé, kteří tě sledují na sociálních sítích. Byl to těžký proces?
- V dnešní době se dost řeší otázka selflove, umět mít sám sebe ráda. Jak ty to vnímáš? Měla jsi někdy období, kdy ses neměla vyloženě ráda a co to způsobilo? Můžeš nyní říct, že jsi šťastná a spokojená sama se sebou a se svým životem?
- O tobě je známo, že s partnerem Lukášem rádi cestujete. Máš třeba v oku nějakou destinaci, kam by ses chtěla hrozně moc podívat, ale je to třeba nebezpečné? Kde se ti naopak líbilo zatím nejvíce?
- Na sociálních sítích ses lidem svěřila, že jsi hrdá majitelka chaty. Proč ses rozhodla koupit zrovna chatu? Zmínila ses, že jsi dostala spoustu věcí a nářadí na zahradu. Umíš si sebe představit, jak okopáváš záhonky?
- Můžeš prozradit nějaké plány do budoucna? Nyní vás s Lukášem čeká patrně rekonstrukce chaty, kdo má v tomhle větší slovo? Je spíš Lukáš takových technický typ a ty si spíš vyhraješ s detaily a dekoracemi nebo jak to máte?
- Pandemie koronaviru nezpůsobila žádný baby boom, jak se předpokládalo, ale spíš se poradny plní páry, které byly nuceny společně strávit spoustu času a přestaly to zvládat. Máte s Lukášem nějaký tip, jak se vyhnout ponorce? Jak vůbec jako partneři zvládáte karanténu a lockdown?
Řekla bych, že jsem asi dospěla, což se naštěstí někdy stát muselo. Ve dvaceti letech jsem byla taková neřízená střela, ale pár let nato jsem se bohudíky uklidnila. Možná mi ale právě tohle vybouření pomohlo k tomu srovnat si priority.
Tím ale nechci slečnám radit: "běžte se vyblbnout", to rozhodně ne. Každá máme vlastní cestu a je důležité dát věcem čas a mít se ráda taková, jaká jsem. A nelpět na tom, co bylo (což ale někdy může být ta těžší část).
Období, kdy se člověk nemá moc rád, jsme možná zažili všichni. S věkem jsem si začala uvědomovat, že mám jen jedno tělo, jeden život a nikdo mi čas nevrátí, proto je "mít se rád"' strašně důležité. A hlavně lidi kolem sebe.
A nezávidět, obklopovat se lidmi, které mám rád a kteří mě posunou dál a kteří mě něco naučí a něco mi předají. Když se vám tohle podaří, věřím tomu, že to je cesta k tomu být spokojený. A ano, odpověď na tvou otázku je, že já jsem ve svém životě spokojená. (ťuk ťuk)
Destinací, kam bych se chtěla podívat, a zatím se mi to nepodařilo, je moc a ani nejde tak o bezpečnost. Třeba taková Brazílie, kde jsme byli předloni, nás moc překvapila, a přitom nás všichni strašili. Samozřejmě, člověk nesmí provokovat, mít na ruce hodinky nebo šperky, na krku foťák nebo chodit po městě po setmění. Nakonec jsme se ale s průvodcem dostali i do favel (nebezpečných míst ve městě, kde žijí chudší obyvatelé a kde vládnou gangy) a lidé tam byli opravdu přátelští.
A i když jsme cestovali, nejen po Riu, necítila jsem se tam nějak ohrožená a vlastně to byla nejkrásnější destinace, kde jsem zatím byla. Takže při vybírání destinací nekoukáme ani tak na tuhle stránku, spíš vybíráme destinace, které nás zrovna zajímají a jsou také finančně dostupné. Poslední rok nás limituje samozřejmě především covid a protože by mi ani svědomí ani vláda nedovolila ho nikde šířit, cestování se prodraží i testováním tam a zpátky a někdy i v cílové destinaci.
Zatím si to moc představit neumím - okopávání záhonků, ale to jsem měla se spoustou věcí v životě, které mě pak hrozně bavily. Slibuju si od toho teda čistou hlavu a klid. A to si vůbec představuji od celého "chataření", a proto jsem si ji i pořídila.
Abych měla někde místečko v přírodě pro sebe. Kam bych si mohla zajet pročistit hlavu, mít to kousek k řece nebo třeba na kolo. Teď jsme ale ve fázi vyklízení a čeká nás rekonstrukce a na to se taky moc těším. Zahrada a okopávání bude až fáze dvě.
Přesně, jak říkáš, s tou hlavní rekonstrukcí hodně pomáhá Luky, protože já tomu až tak moc nerozumím. Odpady, elektrické rozvody, no když jsme se o tom bavili, nevěděla jsem, čí jsem.
Ale zajímá mě to, chci mít vše funkční a vychytané, takže se zajímám a zapojuji, ale samozřejmě se nejvíc těším na finální zařizování jako nábytek, kuchyně, koupelna a samozřejmě dekorace. Myslím, že pro tento rok máme o zábavu postaráno.
Vážně? Já vidím miminka všude. Ale ano, je to zátěž... Hlavně když nemůžeme ani do kina, na hory, člověk je prostě pořád jen se svým protějškem a ještě doma. Ani pro nás to není jednoduchý, ale člověk nad tím nesmí moc přemýšlet. Musíme si na tom vzít to hezký, že jsme a můžeme být spolu. Držím nám všem palce.