Nová postava v Ulici: Seriál je obří stroj, volal jsem Jastrabanovi, na co si dát bacha, říká Filip Čapka
Herec Filip Čapka hraje v Ulici Vítka Klímu, který se před nedávnem z pracovních důvodů přestěhoval z Liberce do Prahy. Do Ulice přichází jako hlava rodiny Klímových, která sestává hned z pěti členů. Kolik toho mají Vítek Klíma a jeho představitel Filip Čapka společného? A najde se vůbec něco?
- Kdo je Filip Čapka?
- Teď prozradíme takové malé tajemství. Diváci Ulice totiž dobře znají vašeho nejlepšího přítele. Prozraďte jim, kdo to je a co vás spojuje?
- Co jste od něj o Ulici věděl? A neberte si servítky.
- Několik měsíců už jste součástí Ulice. Je něco, co vás překvapilo?
- Vaše postava v seriálu Ulice má typické sedavé zaměstnání. Dokážete si představit, že byste trávil své běžné pracovní dny v kancelářském křesle?
- Mezi Ivou a Vítkem je, jestli se nepletu, podle scénáře taková zdravá partnerská chemie. Musím říct, že z pohledu diváka se vám to velice snadno věří. Jak si rozumíte s Hankou?
Herec, moderátor, malíř, scenárista, bagrista, pyšný otec, abstinent, budoucí nekuřák.
- Odkud pocházíte? A jak se vám líbí tam, kde právě žijete?
Jsem rodilý Ostravák a jsem na to hrdý. Po JAMU jsem byl asi sedm let v Moravském divadle Olomouc. Poté přes Brno na rok do Ostravy k Bezručům a pak do Prahy. A to převážně díky Shakespearovským slavnostem, Karlu Heřmánkovi a jeho Divadlu Bez zábradlí, kterému jsem dodnes vděčný za krásné role a plné hlediště.
Po osmi letech v Praze jsem se přestěhoval do Kozomína. Vesnička za Prahou s hromadou normálních lidí a rybníkem. Přes 200 let starý dům se zahradou, manželkou, dcerou, třemi psy a dvěma kočkami. Ráj na zemi. Většinou.
Krásná otázka. Děkuju za ni. Je to Adrian Jastraban. Můj kamarád, přítel, vynikající herec, druhý sourozenec. Mé druhé já sedm let v olomouckém divadle a poté dlouhá léta tady v Praze. Hodně jsme se toho spolu naučili, pochopili, objevili. V herectví i v životě. Před pár lety se naše cesty rozdělily, abychom se opět potkali na Ulici.
Když Adrian s Ulicí začínal, vlastně jsem to tak trochu prožíval s ním. A Ulici jsem sledoval. Před půlrokem jsem mu zavolal s tím, že budu Vítek Klíma a že jako na co si dát bacha a jak to tam chodí. Věřte, nevěřte, ozvalo se: "V pohodě, tady nikdo neprudí, dobrá partička."
Hromada věcí. V první řadě to, že se budu muset na stará kolena ty texty fakt učit. (smích) Je to specifická práce. Žádné natáčení nebylo takové. Ta organizace věcí je úchvatná. Každý ví, co má dělat. Je to obří stroj, který až na pár nutných servisních úprav funguje bez chyby. Naskočit do něj ve velké roli chce rozběhnout se malinko víc než kdy jindy.
Jsou a byly dny, kdy ano. Ale celý život, to asi ne. Vždy přijde situace, kdy bagrista touží po kanclu a úředník po bagru. Pak už jde jenom o to nebát se a zkusit to. Neodvažujeme se ne proto, že jsou věci složité, ale jsou složité, protože se neodvažujeme.
S Hankou se známe delší dobu. Věděli jsme, do čeho oba jdeme. Hanka je velmi otevřený člověk, dobrý člověk. A to je devíza, díky které víte, že cokoliv, co vás tlačí, stačí říct, otevřeně o věcech mluvit a jakémukoliv nedorozumění předejdete. Vždy se na ni těším. To mnohdy stačí.