Obsluhoval jsem Douglase aneb proč nemá český číšník právo očekávat od hvězdy hvězdné spropitné
Anebo vůbec jakákoliv obsluha, ať je z Česka, z Haiti nebo z New Yorku. Z jakého důvodu vždycky obsluha čeká, že obsluhovaná celebrita by měla přihodit pořádný balík za to, že jí někdo donese kafe?
Slavný herec Michael Douglas je v těchto dnech v Praze, kde natáčí film, a libuje si v návštěvách jedné staropražské restaurace, kde hned konkurenční bulvár začíná sondovat, kolik Michael nechává dýška a jak je s nimi obsluhující personál spokojen.
Budiž ke cti zpovídanému, že aspoň neřekl, jaké spropitné dostal, ale to je jen výjimka mezi pravidly. Ať do Česka přijede kdokoliv ze slavných, vždy se najde někdo, kdo za svou placenou práci očekává ještě štědrou odměnu, ač na ni nemá nárok.
Oblíbenost a neoblíbenost hvězdného hosta se pak počítá jen na peníze a nejmilejší je ten, kdo vám nechá všimné ve výši ojetého auta. Číšníci moc rádi skuhrají, že jejich živobytí se odvíjí jen od výše spropitného, ale v průměru patří jejich mzda mezi ty lepší ve skupině manuálních prací.
Ostatně - nikdo je obsluhovat nenutí a stejně tak host nemá povinnost spropitné nechávat. Je to jen o slušnosti a slavná celebrita je taky jen člověk, kde někdo bere tu drzost myslet si, že ten, kdo vydělává hodně, musí taky hodně nechávat? Kdybyste se snažili jako oni, mohli jste být sami tím hercem, ne jeho nosičem piva a svíčkové.
Přestaňme proto, proboha, poměřovat slavné hollywoodské návštěvy podle tohoto klíče, nic buranštějšího snad ani neexistuje. I kdyby, když už zrovna mluvíme o něm, nedal Michael Douglas obsluze navíc ani korunu, má na to právo.
Obsluha už za to zaplacená jednou byla.