Od požáru Národního divadla uběhlo 140 let. Tragédii provázelo mnoho "podivných" náhod
Velký požár Národního divadla 12. srpna roku 1881 provází řada "neuvěřitelných náhod". Věděli jste, že většina pražských hasičských složek byla v době vypuknutí požáru na pohřbu svého velitele? Co se tehdy opravdu stalo a jak rychle se vybralo na novou zlatou kapličku?
Požár Národního divadla v Praze nastal 12. srpna 1881, dva měsíce po slavnostním otevření, během dokončovacích prací. Požár nevratně zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla. Dle vyšetřovací verze požár vznikl tak, že klempíři, pracující na instalaci hromosvodu, nedostatečně uhasili dřevěné uhlí v kamnech. Podle výsledků vyšetřování nešťastní dělníci vysypali uhlíky do žlabu a zalili vodou, od uhlíků se však rozžhavil měděný okap a od něj začalo hořet dřevěné bednění střechy. Tato teorie však není 100% potvrzena a podíváme se na ni ještě později.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost. Odehrálo se v něm celkem 12 představení, během paralelních dokončovacích prací divadlo 12. 8. 1881 shořelo.
Hašení požáru zkomplikovalo mnoho drobností, které se v jeden okamžik složily dohromady. Vzhledem k tomu, že bylo současně spuštěno kropicí zařízení a ve stejný okamžik otevřeny všechny hydranty v budově, klesl tlak vody tak, že voda přestala téct. Zásobárna vody, vodárna na Karlově, řešila den před požárem prasklé potrubí, a tak nedisponovala dostatkem vody. Šíření ohně tehdy výrazně podpořil i silný vítr. K požáru dorazilo nejprve jen 12 hasičů s jednou stříkačkou, teprve později dorazily posily.
Hned po požáru se ve zjitřené atmosféře objevovaly názory, že divadlo mohlo shořet kvůli národnostní nenávisti pražských Čechů a Němců. Vyšetřování se, možná bohužel, však zaměřilo na dva řemeslníky, kteří byli skutečně obviněni.
Po sto letech se ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu provedla expertiza, která potvrdila, že od neuhašených oharků budova shořet nemohla. Historická expertiza ukázala na mnoho podivných náhod najednou:
Nečekaná sebevražda nadhasiče Čeňka Diviše. Pražští hasiči byli v tu dobu na pohřbu svého kolegy, který spáchal sebevraždu z nešťastné lásky, první tak k požáru přijeli mimopražští. Zároveň v pražském novomlýnském vodovodu znatelně poklesl právě v den požáru tlak a selhaly všechny bezpečnostní složky, jako například železná opona, která se nedala spouštět, protože pod ní stálo lešení pro štukatéry. Muži pracující na střeše, kterým je vznik požáru přisuzován, byli od německé firmy a to je zvláštní v době velkých konfliktů o rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou. Kamínka údajně to odpoledne nechali na střeše divadla sami hasiči. Vzájemně se vyrušila oznamovací telegrafická zpráva, která byla ve stejný čas vysílána dvakrát. Hasiči dopoledne testovali novou parní stříkačku od britské firmy, neuměli s ní však operovat. Hasiči při výjezdu nemohli sehnat koně, lidé jim je nechtěli půjčit, a další podstatnou informací je fakt, že materiálem, ze kterého byla zhotovena horní lodžie Národního divadla, byl silně hořící asfalt. Další nepříjemnou skutečností bylo, že architekt vodovodního potrubí Národního divadla zbrkle vypustil všechnu vodu nad jevištěm.
Za 47 dní po požáru byl vybrán milion zlatých ve veřejné sbírce pro znovuobnovení ND, do které věnovali finance snad všechny organizace a jednotlivci, které lze vyjmenovat. Pro představu, učitel v té době měl roční plat zhruba 150 zlatých.
Celou historickou událost vtipně a velmi podrobně zpracovalo slavné pražské divadlo Studio Ypsilon ve hře „Národní tragédie aneb Překrásný nadhasič pražský“ podle dramatičky Ivy Peřinové