Odpůrkyně biomateřství Miluše Bittnerová před porodem: Ve 20 bych dítě nechtěla

Miluše Bittnerová (41), váš porod se blíží. Změnilo se u vás v poslední době něco zásadního?

„V osmém měsíci mi začalo růst břicho. A to velmi. Byla jsem v šoku, protože poprvé od svých deseti let, kdy mi začala růst prsa, si na něj vidím. Po třiceti letech taková změna!“ (směje se)

To už jako takhle malá jste byla vyvinutější?

„Ano, prsa už mi v té době překážela ve výhledu. A nyní jde nejdřív břicho, následují ňadra a pak já. Pořád jsem prostě někde na konci.“

Náš minulý společný rozhovor, v němž jste ukázala, že zásadně nepatříte mezi přehnané biomatky, měl u čtenářů velký úspěch.

„To jsem ráda, ale stejně se mě pak někdo ze známých ptal, proč mám strach z porodnic, což nechápu, kde vzal. Teď jsem dokonce viděla ve zprávách, jak nějaká žena zavraždila miminko. Rodila doma, což už samo o sobě mně připadá zvláštní a nechápu to, navíc za rohem měla babybox. Nechápu. Ať jdou s argumentem laktační psychózy někam. Je tam toho proti ní moc.“

Stop biomateřství

Už stoupá nervozita před porodem?

„Ne, stoupá pouze moje nevědomost. Slíbila jsem si, že až přijde ten správný čas, začnu číst knížky o praktických věcech. Jsem studijně-analytický typ, takže jsem se v tom utopila. Mám několik knih a k tomu internet, ten je vyloženě zhouba. Je tam příliš informací, a navíc si protiřečí. Už teď ze mě dělají špatnou matku. Už třeba tím, že mě nutí používat hadrové plenky. To mě irituje, protože papírové jsou sice proti životnímu prostředí, ale kdybych chtěla být ekologická, tak místo telefonování ťukám morseovku nebo vysílám kouřové signály.“

Máte s tím tedy velké trápení.

„To ano. Dnes jsem se zrovna začetla do bezplínkové metody. Zjistila jsem ale, že bych se nemohla věnovat ničemu jinému než pozorování mláděte, abych zjistila, jestli se mu chce nebo nechce na záchod. Asi bych neměla tolik číst a zeptat se spíš starých praktiček, mámy nebo sester v porodnici. Zatím mám totiž pocit, že všichni nyní mateřství strašně ztěžují, dělají z toho hroznou vědu. Už teď mi vlastně vyčítají, že nechci něco dělat.“

Kromě těhulkovské literatury ale ráda ve svém požehnaném stavu studujete i literaturu faktu. Kterou momentálně?

„Zrovna jsem četla knihu Tatér z Osvětimi. Měla jsem pocit, že o holocaustu mám všechno načtené, ale kolega z rádia mě poučil, že to není pravda, a zásobil mě. Do toho si ještě hodně sjíždím knihy o Černobylu. Ta témata i s těmi těhotenskými knihami dost úzce souvisí.“ (směje se)

Vyšší věk

Bez urážky: Přece jenom budete trošku starší maminka. Nestresovali vás lékaři tím, že o vás pečovali víc?

„Naopak, já to mám ráda a miluju svou gynekoložku. Všechno mi vysvětlovala, jsem pacoš, který chce mít o všem jasno a chce být kontrolovaný. To, že jsem starší matka, je pravda, ale už špatně vidím, takže mi to ani nepřijde. Vlastně jsem si to začala uvědomovat až kvůli vám, novinářům, když jste mě na to začali upozorňovat. V mém okolí ale nejsem poslední. Na vyšetření je nás třeba dvacet koulí a my staré jsme ve velké přesile. Ale samozřejmě si uvědomuju, kolik mi je.“

Když se ohlédnete zpět: Mohla byste sama mít dítě ve dvaceti?

„Ne, protože bych se mu nevěnovala. To jsem chtěla chodit na party, do divadla, pít a honit chlapy. Dnes na tyhle věci už kašlu, i do divadla už chodím jenom na sebe, když hraju. Mládě se mi dnes do života už krásně vejde. V téhle přeinformované době bych vlastně ani ve dvaceti letech čekat dítě nechtěla. Byla bych zmatená a hledala bych, jak všechno dělat správně. Teď už ve svém věku vím, že když mi třicet let říkali, že máslo není zdravé, a teď povídají, že zdravé vlastně je, tak základem je přemýšlet o tom a chovat se logicky.“

Byla jste s partnerem na kurzu, jak se o dítě starat?

(záchvat smíchu) „To jsme nebyli. Předporodní kurz se nás kvůli císařskému řezu netýká. Jen tak si o tom povídáme. Zrovna jsme byli nakupovat. Koukala jsem, jaké vychytávky dnes už mají pro přebalování.“

Brzký návrat po porodu

Co kdyby se dítě chtělo stát v dospělosti hercem? Byla byste pro?

„Nebyla bych ráda. Doufám, že v tom případě by se mi podařilo mu divadlo znechutit. Je to těžká branže. Není to branže jen o tom, co člověk umí, ale i o něčem trošku jiném. A jsou mnohem hezčí povolání.“

Pravidelně vysíláte na Frekvenci 1. Kdy s tím před porodem hodláte skončit?

„Možná až v den porodu (směje se), před mikrofon se pak vrátím zhruba za čtrnáct dní. Rádio mám nedaleko domova, tak by to nemělo být nic složitého. A co se týče divadla, tak uvidíme, jak to bude, protože mě čeká ještě operace nohy. Jsem ale šťastný člověk, mám se kam vrátit. Všichni mí zaměstnavatelé z pěti divadel mi řekli, že až zase budu moci hrát, zase mě ochotně přivítají. To považuju za luxus a strašně si toho vážím.“

+ Dalších 5 fotografií

GLOSA: Naivní hanbaté krásky z Bacheloru. Denisa s Olgou touží po slávě, místo toho mají z ostudy kabát