Ornella provokuje: Jsem malá coura, která to má ráda. Pepa vyměnil Gábinu za moje křivky
Zdravím všechny čtenáře eXtra.cz. Dnes vám řeknu, jak to s Pepou všechno zpětně vidíme… A tentokrát ne z mého pohledu, ale z pohledu mého muže Pepy. Jelikož Josef Kokta (61) není úplně hovorný, když se to týká jeho soukromí, tak jsem se ujala role tazatele a dala to pro vás celé dohromady.
Lásko, když jsi mě tenkrát v roce 2011 uviděl, co sis vůbec o mně myslel?
Pepa: "No, abych řekl pravdu, nejdřív mě překvapilo, že jsi vážně přišla a dál jsem si myslel, že jsi zkrátka sexy studentka, které je osmnáct a chtěl jsem se samozřejmě pokusit tě získat. Dál to rozebírat nechci, protože jsi prozradila až moc minule."
Vidíte, já jsem vám říkala, milí čtenáři, že se chce vymluvit. Ale jdeme dál.
No a napadá tě nějaká vzpomínka, kterou bys mohl sdílet a která už fakt nikomu dalšímu neublíží?
Pepa: „Pamatuju si, že jsi mi kolikrát napsala nárazově, jak se nudíš ve škole a mně to přišlo hrozně milý a přiznávám, i vzrušující. Ale chci opravdu zmínit, že jsem neměl v úmyslu nikomu dalšímu ublížit, a tak jsem to bral jako nevinné hrátky, co zůstanou jen mezi námi. To jsi pak nedodržela, jak všichni víme. Ale to, jak umíš člověka napínat a tak mně natolik očarovalo, že se nedalo nic dělat.“
Na to zase já jako žena musím říct, že ti za to musím dát milion polibků…
"Ale teď vážně, pamatuji si, jak jsem tě vzal do jednoho baru kousek od bytu a ty jsi vypila předtím v bytě celou láhev Cartier šampaňského a ještě před tím barem sis vlastně pořezala ruku o další skleničku v Les Moules, když jsi mě přesvědčovala, že jsi střízlivá."
Tuhle chceš vážně vyprávět?
Pepa pokračuje: „Ano, chci, mám právo taky říct něco na tebe, ty kunďapko. No zkrátka jsme šli pak každý zvlášť do toho baru a ty jsi vyšla jako první. Když jsem tam dorazil, tak ty jsi tam nebyla. Nicméně jsi mi prozradila, že jsi stačila ještě jednu schůzku s nějakým chlapem v Bugsy’s. Ale když jsi konečně dorazila a následovně polila milionkrát Patrika Hezuckého pitím, tak jsem usoudil, že jdeme zpátky do bytu. Tam jsi mi ukázala, jak říkají v Číně, „kouzlo sedmi pokladů“ potmě na kuchyňské lince a já jsem v ten moment asi propadl všemu. Dál ze mě už nic nedostaneš.“
Na to však musím reagovat, že opravdu nejsem potulné děvče, opilec a nic dalšího. Byl jsi moje kotva ten večer a tudíž jsem věděla, že na mě dáváš pozor. A co já si pamatuju, před tou linkou bylo ještě líbání před vchodovými dveřmi s mými oplzlými řečmi o tom, kde mě máš plácat a jak moc. Furt ses bál své síly (Kde byla, nevím??? Hahaha.) a tehdy jsi buď ty už trochu kulhal, anebo si taky něco pil, jak jsi se belhal, miláčku…
Pepa: "Končíííííím. Už dál radši mlč, radši o tom jednou napiš knihu, jdu si dát cigáro…"
Tak to vidíte, umím kouzlo sedmi pokladů, byla jsem malá coura, co to má ráda. A co jako?! Byla jsem svobodná, nezadaná a divoká. To poslední mi zůstalo. I když se někdy stane, že z Quentina vytuhnu v devět večer u sitcomu… „Miluju Tě.“ „Já tebe a už mě nemuč,“ ukončil Pepa.