Oscarová povinnost, která vás vezme za srdce: Nenechte si dnes ujít silný příběh o koktavém anglickém králi

Skoro jako by platilo pravidlo, že chcete-li Oscara, natočte něco o britských panovnících. Je jedno, jestli jsou z 19. století, jestli stále žijí jako Alžběta II., nebo jestli jsou to ňoumové, kteří nikdy původně vládnout neměli a navíc mají sebevědomí, co by se za nehet vešlo a do toho ještě neumí mluvit.

Jenže Anglie právě vstupuje do války s Německem a lid potřebuje nějaký vzor, nějakou autoritu, k níž by se upnul. A u Britů to byl vždy jejich panovník.

Bohužel rozhodný král Jiří V. trpí demencí a umírá a na trůn nastupuje Eduard, který má společností a vládou netolerovaný románek s rozvedenou Američankou Wallis Simpson, která má sice panovnické manýry, ale modré krve ani za mák a konzervativní Anglii rozhodně nevoní. Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou, a Eduard pro Wallis ztrácí nejen hlavu, ale i trůn.

Jeho abdikace je tak jen logickým důsledkem celého skandálu, ale tím dalším, kdo je na řadě usednout do čela země, je nejistý, vysmívaný a odstrkovaný princ Albert, kterému doma říkají Bertie. Koktavý muž, otec dvou dcer, Margaret a Alžběty, rozhodně nemá zájem nejen vystupovat na veřejnosti, ale ani se podílet na královských povinnostech.

Člověk míní a osud mění a z koktavého Bertieho se tak stává král Jiří VI. (Colin Firth), jehož největším úkolem je provést svou zemi válečným běsem. Naštěstí má po svém boku věrnou a milující ženu Alžbětu, později zvanou Královna Matka (Helena Bonham-Carter), která ví, jaké jsou její povinnosti vůči svému muži.

Nejistému Bertiemu potají domluví setkání s řečovým terapeutem Lionelem Loguem (Geoffrey Rush), Australanem, který používá dost prazvláštní metody. Tak za prvé jeho hodiny jsou vším možným, jen ne klasickou logopedií. Lionel se svým neobvyklým a vzácným pacientem navazuje velmi osobní, intimní a křehké přátelství, které pomáhá Bertiemu nejen v jeho řečových schopnostech, ale i s nalezením sebe sama a svého sebevědomí.

Před divákem se tak rozvíjí velmi komorní a přesto velkolepý opus o králi, otci stávají anglické panovnice, který je více než svědeckou výpovědí o nelehkém úkolu těch, kdo se narodili do vládnoucí monarchie. Celoživotní služba lidu a odpovědnost vůči své zemi dokáže vytvořit nejeden mindrák a Lionel Logue je pro Alberta, později krále Jiřího více než jen učitel, který ho odnaučí koktat, ale doslova ho připraví na jeho roli autority a skutečného krále, chcete-li muže, k němuž bude lid vzhlížet.

Režisér Tom Hooper dokázal stvořit brilantní drama jen s pár hlavními postavami, několika stále se opakujícími místy a doslova itimními záběry kamery dotvářející atmosféru, jež najdete málokde. Hledáte-li nenápadný film, z něhož se po shlédnutí vyklube přímo zářící diamant, je Králova řeč právě pro vás. U toho filmu se totiž neodpočívá, ten se rovnou prožívá.

Snad se již stane tradicí, že štěpánský večer bude každoročně patřit koktavému králi. I když ČT2 by se mohla polepšit a dát to konečně s titulky. Protože o řeč, o tu tam jde především. A nejen o tu závěrečnou, Královu, u níž budete brečet dojetím, pýchou a i smutkem. Třeba z toho, že zde není žádný král, který by nás dokázala tak namotivovat, zato passy všude, kam se podíváš.

Dnes večer. V osm hodin. Na Dvojce.

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek