Oslavenec Edvard Beneš: Prezident, který hrál fotbal za Slavii a chodil za školu!
Edvard Beneš byl z trojice nejznámějších zakladatelů Československa – T. G. Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš – nejmladší, nejrozporuplnější a plný protikladů.
Narodil se 28. května 1884 do rodiny rolníka. Byl desátým dítětem, odmalička zastával práce na poli i v obchodě. Malý Edek, jak mu doma říkali, byl spíše samotář, otloukánek a suchar. Matka si ho představovala jako kněze, ale bratři z něj víru často vytloukali.
Fotbalista a rebel
Svůj potlačený hněv si chodil vybít na fotbal „Sparťan, kterému chybí smysl pro požitky,“ tak Beneše popsal Milan Rastislav Štefánik. Kopané propadl v době, kdy studoval gymnázium na Vinohradech. Stal se členem SK Slavia C a hrál s vášní. V té době patřil fotbal mezi studentům zapovězené sporty a Edek svou zálibu musel tajit. To se mu dařilo do doby, než si při jednom ze zápasů přerazil holenní kost. Musel být převezen do nemocnice a tehdy hrozilo, že se může přijít na to, kde k úrazu přišel. Ztratil by potom žákovské výsady. Šest týdnů proto nešel do školy a skrýval se v nemocnici. Tam ho ale stejně nakonec našla policie a on přeci jen o své výsady přišel – musel začít platit školné a kvůli absenci ve výuce skládal doplňovací zkoušky. Na gymnáziu si tak vysloužil pověst velkého rebela, ale jeho odvaha brzy vyprchala.
Intrikán Beneš?
Po vypuknutí 1. světové války byl zakládajícím členem a šéfem Mafie, hlavního orgánu českého domácího odboje. Po roce 1915, v době, kdy musel emigrovat, se jeho politická činnost prolínala s činností M. R. Štefánika. S ním Beneš spolupracoval i na vzniku československých legií. Zpočátku byli přáteli, ale když Edvard začal těžce nést fakt, že je až třetím mužem Československé národní rady, snažil se svého kamaráda Štefánika odstavit na vedlejší kolej – stěžoval si na něj v dopise Masarykovi, kde ho dlouhosáhle pomlouval. Benešovi se zadařilo – zřejmě jeho přičiněním dostal Štefánik ve vládě jen křeslo ministra vojenství, s nímž se dlouho nepočítalo. Jejich spor vyvrcholil v Paříži, kde Štefánik Beneše před svědky obvinil z nečestného a podlého jednání.
V prezidentském křesle
Beneš byl velice schopný a pracovitý, nad dokumenty prý dokázal sedět více než čtrnáct hodin denně. Jeho politická hvězda po skončení první světové války stoupala strmě vzhůru – pomáhal zakládat Společnost národů, společně s rumunským ministrem zahraničí byl hlavním představitelem Malé dohody, která měla udržet pořádek ve střední a jihovýchodní Evropě. V roce 1935 se mu podařilo to, po čem dlouho toužil – usedl do prezidentského křesla.
Odchod z funkce i ze země
Po anšlusu Rakouska v roce 1938 začal Adolf Hitler požadovat připojení českého pohraničí k říši. Francie i Británie souhlasily, československá vláda ale odmítla a vyhlásila mobilizaci. Republiku chtěl bránit i odhodlaný Beneš. Po podepsání Mnichovské dohody ale přišlo zklamání – kapitulace. Sudety tak získal Hitler jako mávnutím kouzelného proutku. Beneš odstoupil z funkce prezidenta a odešel do Anglie a následně do USA, kde přednášel na univerzitě. Prezidentem se následně stal Emil Hácha, jemuž Beneš poslal blahopřejný dopis.
V USA setrval Beneš až do konce války. Poté se vrátil do Londýna, kde se zasadil o vytvoření exilové vlády a postavil se do čela republiky. V zahraničí bojoval za obnovu státu a stál také v pozadí operace Anthropoid
V roce 1943 se vydal do Moskvy, aby tam sjednal dohodu se SSSR o válečné i poválečně pomoci. Ke konci války jmenoval poválečnou vládu a vrátil se zpět do Prahy, kde byl 28. října potvrzen ve funkci prezidenta republiky. Začal intenzivně pracovat na obnově demokracie v zemi, ale rostoucí moc Komunistické strany, která u nás v roce 1946 vyhrála volby nakonec přerostla v uchvácení moci komunisty V únoru roku 1948 pod tlakem komunistů prezident přijal demisi demokratických členů vlády a jmenoval členy nové, kteří byli dosazeni Klementem Gottwaldem. Usnadnil tak komunistům převzetí moci v Československu
Po všech životních eskapádách se začal rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav – trpěl Menierovou chorobou, migrénami a několikrát utrpěl cévní mozkovou příhodu. Nakonec se rozhodl rezignovat na svou funkci a odešel do soukromí. Zemřel 3. září 1948 v Sezimově Ústí. Ačkoliv je na něj často nazíráno negativně, je mu přičítán velký podíl na boji se zločiny proti lidskosti.
Romana ze Survivoru zdrtila krutá zrada kamarádů. Prozradil, komu nemůže odpustit a jaké si nese následky
Související články

Módní obuv na jaro – trendy a inspirace pro rok 2025

Zásnubní vs. snubní prsten – jaký je mezi nimi rozdíl?

Dejte tabáku sbohem!

Těmto 5 věcem věnujte pozornost při rekonstrukci staršího bytu
