Osmany Laffita pro eXtra.cz: Češky o sebe nepečují, proto je tolik rozvodů
Osmany Laffita je nejen uznávaný módní návrhář, ale i šoumen. Český designér, který je původem Kubánec, si udělal čas během práce na své nové kolekci a pozval redakci eXtra.cz do svého domu. Během rozhovoru se rozpovídal nejen o svých začátcích v Československu, ale i o svém manželství s Guyem Pascalem Gheysensem a vztahu českých žen k módě.
Jak jste se dostal do Československa?
Moje máma pracovala jako vojenská diplomatka. Když začala válka v Angole, tak tam musela jet, no a pro mě požádala o stipendium, abych mohl studovat v Evropě. Tenkrát Evropa pro nás bylo Rusko, tam ale nebyly kapacity, takže zbylo jen Maďarsko a Československo. Máma si tedy vybrala Československo. Do Prahy jsem přijel v roce 1987, krátce po ukončení studia na malířské akademii na Kubě.
Co jste tady studoval?
Studoval jsem hru na klavír a klarinet, ale po pěti měsících mě ze školy vyhodili, protože mě to nebavilo a flákal jsem to. Stát však za mě prý dost zaplatil, tak mě dali do skupiny pracovníků z Kuby. A vyráběl jsem pneumatiky.
Od pneumatik k módě je to celkem dlouhá cesta.
Po revoluci jsem pracoval pro Versaceho a po dvou třech letech jsem přestoupil do firmy Kenzo. V tu dobu už jsem znal svého manžela Guye, který se mě zeptal, proč nedělám i na vlastní kolekci. A tak to všechno začalo. Pod svým jménem jsem začal navrhovat v roce 2003 a daří se mi doteď. Rozšířil jsem své portfolio a nedělám jen oblečení, ale i brýle, kosmetiku, parfémy, nábytek a porcelán.
Proč jste zůstal v Česku a nevybral si třeba Milano či Paříž, kde lidé žijí módou?
Už jsem tu měl svůj život. V jiné zemi bych musel začínat znovu od nuly, zatímco tady už jsem byl známý. V mých začátcích mě oslovili například manželé Havlovi, což pro mě byla velká čest.
Jak je na tom podle vás Česko, co se módy týče?
Móda tu stále není na prvním místě. Lidé dají přednost bydlení a autům. Nezajímá je, jestli jsou trendoví, elegantní nebo ne.
Vy sám se trendy řídíte?
Ne. Trendy jsou pro mě diskriminace, protože si je nemůže dovolit každý. Sleduji je, ale neřídím se jimi. A měnit to nebudu. Myslím si, že se řadím mezi značky, jako jsou Oscar de la Renta, Valentino a Chanel, které léta a léta dodržují svůj styl.
Kde tedy berete inspiraci?
Vidím látku a už vím, jaký model z ní udělám. Takhle pracuji už léta.
Máte nějaký módní vzor?
Na začátku se mi moc líbila technologie a střihy Thierryho Muglera. Dále mám velmi rád Valentina, Oscara de la Rentu a Carolinu Herreru.
Čím to je, že si Češky módu tolik neosvojily. Je to dáno cenou?
Cenou to určitě není. Existuje fast fashion do pár stovek. Ale Češky to nezajímá, vyhledávají spíš pohodlné věci. Já proti tomu pořád bojuji, protože to, co máme na sobě, je naše druhá kůže. Věřím tomu, jak se říká, že oblečení dělá člověka. Oblečení reprezentuje charakter, emoce a čistotu dané osoby.
Na druhou stranu co se týče mužů, tak ti se v poslední době polepšili.
Ano, přijde mi, že chlapi se o sebe začínají starat více než ženy. Moje známá mi říkala, že to je tím, že mají méně starostí než ženy, nestarají se o děti a dům, ale podle mě to není pravda. Moje máma se starala o celou rodinu a vždycky byla hezky a elegantně oblečená, i když byla doma. Podle mě to je tím, že jsou holky líné. Je to tedy hlavně u žen, co mají rodinu, ty povětšinou ztratí snahu o sebe pečovat, a proto je tolik rozvodů. Nemohou se divit, že se chlap po čase začíná poohlížet vedle a hledá tu krásu jinde.
Spousta mých kamarádek chodila vyfešákovaných, měly lodičky a po dítěti se všechno ztratilo. Podle mě není argument to, že mají rodinu. Mohou si vše naplánovat a vstát třeba o hodinku dříve a mít tak čas pro sebe a neztratit svůj šarm.
I vy rád plánujete?
Ano. Guy mi vždycky musí říct, v kolik přesně odjíždíme od domu. Například když odjíždíme ve 12, tak už se v 10.30 nebo v 11.00 začnu chystat, abych všechno stihl. I doma mám své rituály. Například nejdu snídat dřív, než se upravím a učešu se. Nikdy nevíte, co se může stát. Moje máma, která trpí na hezké prádlo, vždycky říkala „omdlím na ulici nebo mě budete muset odvézt do nemocnice, tak na sobě nemohu mít nějaké bombarďáky“.
Často mluvíte o své mamince, jezdíte pravidelně na Kubu?
Ano, ale letos v prosinci už to budou dva roky, co jsem tam nebyl. Před koronou jsem byl zvyklý jezdit na Kubu klidně i dvakrát ročně, ale teď to bylo velmi komplikované se tam dostat. Nemohl jsem jet ani na pohřeb svého tatínka, který byl mezi těmi prvními případy úmrtí na koronavirus.
Zkusíte to tedy letos?
Snad už to půjde. Plánuju tam jet na Silvestra, tak uvidíme.
Osmany Laffita
Osmany Rodriguez Laffita vystudoval prestižní uměleckou akademii San Alejandro v Havaně. Jeho sen stát se módním návrhářem se mu však vyplnil až v Praze, kam před revolucí přicestoval. Osmany je mimo jiné uveden v Who is Who (Kdo je kdo) 21. století za jeho zásluhy na poli české módy a pověřeným kolonelem Kentucky guvernérem státu Kentucky.
Mezi jeho prestižní klientky patří například bývalá česká první dáma Dagmar Havlová, Ivana Trump či Její královská Výsost princezna Ubol Ratana z Thajska. Co se týče tvorby je jeho portfolio široké. Kromě šatů navrhuje i brýle, porcelán, sklo, nábytek a má i vlastní řadu kosmetiky.
Více o tématuVraťme se zpátky k módě. Která česká celebrita se podle vás umí velmi dobře oblékat?
Určitě herec Jiří Bartoška. Ten je vždycky elegantně oblečený. Je to takový gentleman. Stejný typ byl i zpěvák Karel Gott, ale ten už bohužel není mezi námi.
A co moderátor Leoš Mareš? Pro řadu lidí je i on takzvaná módní ikona.
Ten se většinou obléká podle toho, co mu vybere stylista a občas má na sobě věci, které mu nesedí a ani nesluší.
Když už jsme u těch stylistů, vy sám občas nekorigujete svého muže v tom, co by si měl vzít na sebe?
To ano a i naopak. Občas mi Guy řekne, že v tomhle s ním ven nepůjdu, že to vypadá hrozně.
Jak dlouho jste s manželem spolu?
5. srpna už to bude 28 let, z toho 6 let jsme manželé.
Budete plánovat nějakou oslavu?
Ne, počkáme si na kulaté výročí.
Guy: Já nemám velké oslavy rád, protože se pak dva týdny v médiích dočtete velkými písmeny, že po velkolepé oslavě následuje rozvod. (smích) Velkou oslavu jsme neudělali ani na svatbě.
Jak to?
Při obřadu jsme byli jen mi dva, nebyl tedy důvod.
Ani rodiče?
Ne, protože to pro nás bylo trochu složité. Pokud by Guyovi rodiče byli na svatbě, musel bych z Kuby přivézt celou svou velkou rodinu. A bylo by to pro mě dražší. (smích) Svatbu jsme vlastně dělali de facto jen kvůli tomu, že když jeden z nás dvou zemře, tak abychom mohli po sobě dědit. Nám už nešlo o žádnou pompu, byla to jen formalita.
Po tolika letech a pořád šťastní. To se ani nehádáte?
My se hádáme každý den. (smích) U nás je to Itálie dennodenně. Hádáme se většinou kvůli jídlu a penězům. Jinak neřešíme nic, ani žárlivost. My si všechno říkáme.
Jak spolu mluvíte? Přeci jen vy jste Kubánec a manžel je Belgičan.
No když jsme spolu sami, tak mluvíme španělsky, a mezi lidmi česky, aby nám ostatní rozuměli a nemysleli si, že je pomlouváme. Ale občas už to motáme a mluvíme takovou česko-španělštinou.
Na čem teď pracujete?
Tvořím kolekci Podzim/Zima na příští rok, kterou představím 18. září v Teplicích během Czech Fashion Weeku.