Otevřená zpověď Anety Krejčíkové: Co říká na potrat a proč často nezadržitelně pláče?
- Aneto, máte za sebou poslední natáčecí den před porodem. Jaký byl?
- Jak se řešilo maskování vašeho těhotenského bříška?
- Gábina se rozhodla pro potrat. Rozuměla jste jí?
- V době, kdy Gábina řešila potrat, jste byla v pokročilém stadiu těhotenství. S jakými pocity jste tuhle situaci hrála?
- Jak prožíváte těhotenství?
- Co na ty změny nálad říká přítel?
Zvláštní. Střídaly se ve mně různé pocity. Nejdřív jsem se sem těšila, pak jsem byla otrávená, že ještě nejdu na plac, pak jsem byla smutná, protože jsme se loučili... Brečela jsem za ten den asi šestkrát.
Do scénáře se zakomponovalo to, že Gábina ztloustla. Každou scénu mám v ruce nějakou čokoládu nebo sušenku. Kompletně jsme změnili šatník, všechno jsem měla XXL. V některých kostýmech to vůbec nebylo vidět, ale nemohla jsem se na sebe koukat na kameře. Kamera i normálně přidává sedm kilo, takže to bylo opravdu hrozné.
Je štěstí, že se dneska může žena svobodně rozhodnout, ale samozřejmě je to vždycky diskutabilní. Někdo tvrdí, že by si to dítě v životě vzít nenechal, někdo jiný zase, že když vztah není v pořádku a dítě by se nenarodilo do vhodného prostředí, radši mu to dělat nebude. Je to sporné a je to hlavně každého věc.
Já jsem si to radši ani nepřipouštěla. Víc jsem prožívala vztahové komplikace, které má Gábina s Alešem. To pro mě bylo hlavní téma. To samotné rozhodnutí Gábiny jsem si vůbec nepřipouštěla, možná podvědomě schválně, abych se tím nestresovala.
Probíhá to zvláštně. Nevolnosti jsem naštěstí neměla, ale chutě mám velké, hlavně na sladké. Asi se nám narodí metráček. A také poznávám, co dokážou hormony. Věc, která by mě normálně zamrzela, teď prožívám tak, že brečím, jako kdyby mi vyvraždili celou rodinu. Ale stejně intenzivně prožívám i hezké věci. Mám to teď náročný sama se sebou.
Ten samozřejmě moc nadšený není ale drží se.