Otevřená zpověď Yvetty Simonové (92): Musela jsem se naučit znovu chodit

koňská opera

Limonádový Joe slaví 56 let: 16 nejlepších hlášek z kultovního filmu, které baví dodnes

Yvetta Simonová byla velká hvězda

Yvetta Simonová má za sebou velkou kariéru. Zpívala s Milanem Chladilem (například My dva a čas, Děti z Pirea a Sladké hlouposti), její interpretace písniček Whisky, to je moje gusto a Když v baru houstne dým z filmu Limonádový Joe jsou také legendární.

V šedesátých letech posluchači milovali její songy Zhasněte lampióny, Já jsem zamilovaná, Mládí už je to tam a další. Před padesáti lety byla, dnešními slovy řečeno, superstar.

I přes dnešní pokročilý věk ale nechce kariéru zdaleka pověsit na hřebík. V rozletu ji vlastně zastavila až koronavirová pandemie.

Zpěv mi chybí

Zpívání vám musí velmi chybět.

„Moc mi chybí. Kolikrát se k večeru vyděsím, že jsem se zapomněla rozezpívat. Byl to totiž můj každodenní rituál, ať jsem měla představení nebo ne, a tak to mám zakódované.“

Jak to snášíte?

„Chybí mi hraní na klavír. Tady v paneláku si ani nemohu nic zahrát. Děti mají on-line výuku, všechno je slyšet, nechci je rušit. Tak si jen otevřu víko od piana, smutně se na něj podívám a zase ho zavřu.“

Očkování

Váš kamarád Josef Zíma mi nedávno řekl, že se bojí, že už se na pódium nikdy nepodívá

„A to je o tři roky mladší než já. Je to proti mně mladý kluk. Sama doufám, že se aspoň ještě společně podíváme do restaurace i na to jeviště. I kdyby mělo jít jen o besedu. Psychiku špatnou nemám, ale není to ono.“

Už máte za sebou obě očkování?

„Za pár dní jdu na druhou várku. Jak říkával Karel Vlach, my mladí máme času dost.“

VAKCÍNA

Josef Zíma (88) dostal vakcínu hned první den: Chci být ještě chvíli na světě. A další slavní?

Silvestry v 60. letech

Teď máte hodně času. Vzpomínáte někdy na minulost?

„Ani moc ne. Tuhle jsem si ale vzpomněla na jednoho silvestra v šedesátých letech. S Milanem Chladilem jsme měli v jedenáct hodin dopoledne představení v továrně, pak jsme jeli na další v Lucerně a dalších velkých podnicích a končili jsme ve dvě ráno v tehdejším pražském Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, na dnešním Výstavišti. To už bylo publikum docela nalité, kapela byla veselejší. Bylo to prímové. A druhý den jsem zpívala v Karlíně Hello, Dolly. Z toho byly rodinné pře. Ale já někdy vystupovala i odpoledne na Štědrý den.“

Máte vlastně hromadu vzpomínek na sedmdesát let kariéry…

„Něco si pamatuju, něco už ne. Radši ale nevzpomínám. Dělám to nerada. Pak si totiž uvědomím, kdy jsem v životě udělala jakou chybu a pak jsem rozladěná a smutná i několik dní. Nejde to vymazat ze života jako vytrhnout stránku ze sešitu, když se mamince nelíbila úprava domácího úkolu.“

Druhá světová válka

Už je jen málo pamětníků druhé světové války, kteří byli na jejím konci téměř dospělí. Vám bylo šestnáct.

„Tehdy se nekupovalo kilo jablek jako dnes. Byla samostatně zabalená do papíru a maminka koupila jen tři, aby se nezkazila. A když babička udělala tajnou zabijačku, tatínek si pod oblečení schoval sádlo, byl jím celý obalený. Provezl to a maminka to pak škvařila. A už tehdy jsem chodila do Národního divadla se svou platonickou láskou.“

Byla jste vdaná dvakrát, druhý manžel, hudební skladatel Jaromír Vomáčka, zemřel už v roce 1978.

„To už jsem s ním byla ale rozvedená, asi šest neděl před smrtí byl znovu šťastně ženatý. Předtím byl mým manželem ještě manažer Lucerny František Spurný. Pak jsem žila s dirigentem Karlem Vlachem. To už jsem se ale nechtěla vdávat. Stačilo mi. Proč se vdávat, když se pak zase rozvádím?“

Muže bych vedle sebe už nesnesla

Jste ráda, že jste dnes už sama?

„Je to fajn. Představa, že bych musela vařit i pro někoho dalšího a že by nechtěl jenom to vaření, mě děsí. To by bylo hrozné.“

Hodně času jste kvůli práci trávila s kolegou Milanem Chladilem. Žárlili na něj vaši muži?

„A jak! Byla jsem s ním víc než s nimi. Ale nikdy mezi námi nic neproběhlo. Měl svou vlastní rodinu. Ale protože se na mě při zpěvu zaujatě díval, celá republika si myslela, že to je zamilování. Přitom si jen nepamatoval texty a doufal, že mu takhle naskočí.“

VÝROČÍ NAROZENÍ

Zlé znamení před smrtí: Na záchranu Milana Chladila už bylo pozdě

Učila se znovu chodit

Jak vlastně nyní trávíte volné chvíle?

„Hodně čtu, dívám se na televizi, denně se dívám na malou Pavlínku Wolfovou (49), dceru mé kamarádky Pavlínky Filipovské, a do toho nějaké ty telefony. A chodím do parku před domem nebo na procházku se sousedkou.“

Loni jste měla nepříjemný úraz…

„Stoupla jsem si na úchytku deky v sušárně. Měla jsem nakročeno, takže to byl dost tvrdý pád. Praskla mi stehenní kost. V nemocnici jsem byla tři týdny a v září jsem se pak vrátila z rehabilitačního ústavu na Slapech, kde mě postavili na nohy. Mají na to perfektní systém. Musí to jít rychle, aby se pacienti rozhýbali. Učila jsem se zase chodit po chodbách s chodítkem. Původně jsem si myslela, že už to bez berlí nepůjde, ale zvládlo se to. Dali mě tam dohromady.“

Praprababička

Chodí za vámi návštěvy?

„Syn (71) mi nosí nákupy, vždy toho přinese spoustu. Mám ještě docela mladou vnučku, pravnučka teď porodila miminko. Jsem už praprababička, akorát že momentálně trochu na baterky. Teď se nemůžeme vídat, abychom se nenakazily, ale voláme si. Aby se o mě postaraly, to nepotřebuju, to zvládnu sama. Ale až to půjde, ráda je uvidím.“

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek