Pavel Trávníček obviněný ze zneužití: Zaskočilo mě to, nepřekvapilo, říká Laurinová
Herec Pavel Trávníček (71) čelí již druhému obvinění ze sexuálního obtěžování. Obě ženy, jejichž zpovědi eXtra.cz v minulých dnech přineslo, měl podle jejich slov zneužít ve své šatně v Barrandovských ateliérech. Druhou ženu, dnes sedmatřicetiletou paní M., měl zlákat do šatny v roce 2004 během natáčení pěvecké soutěže DO-RE-MI. Když prý z místa údajného činu utíkala, narazila na Sabinu Laurinovou. Věděla herečka, k čemu mělo docházet za dveřmi šatny jejího tehdejšího moderátorského parťáka? Zde je její reakce na přímé otázky eXtra.cz.
„Bylo mi dvacet a snad poprvé v životě jsem byla v Praze. Přihlásila jsem se totiž do pěvecké show DO-RE-MI. Právě tehdy mě pan Trávníček během jedné z přestávek pozval na kafe do své šatny, ke kávě ale nedošlo. Pamatuji si to jako dnes, jak mě vedl uličkou doleva, zničehonic zamkl dveře a hned po mně chtěl orální sex. Dodnes nevím, proč jsem neutekla. Na úprk jsem se dala až potom,“ vzpomíná ve své zpovědi pro eXtra.cz paní M., která si dodnes vyčítá, že Trávníčka nezastavila.
Psycholožka: Ženy jsou zmrazené šokem
Pro psychoterapeutku Janu Koutníkovou je příběh prezentovaný paní M. uvěřitelný. Je podle ní bohužel běžné, že napadené ženy nejsou schopny adekvátní reakce.
Ta paní opravdu přesně popisuje jeden z méně známých fenoménů obrany ve chvíli, kdy jsme silně ohroženi. Běžně známe dva - boj a útěk. Ten třetí, neméně důležitý, je tzv. zamrznutí. Než se o něm rozepíšu, je potřeba dodat, že tyto reakce na silně ohrožující situace nastupují zcela automaticky, řídí je vývojově staré "zvířecí" části mozku a neovládáme je vůlí (pokud nemáme speciální výcvik). Máme je tedy společné s ostatními zvířaty. Zpátky k zamrznutí.
Pokud je situace taková, že útěk z různých důvodů náš mozek vyhodnotí jako nemožný (tady byly zamčené dveře, ale může se stát, že mohou být i odemčené a stejně mozek vyhodnotí únik jako nereálný) a také protivník, predátor je příliš silný, takže ani boj v tu chvíli není tou spuštěnou obrannou variantou, pak tělo zamrzne.
V tu chvíli se v těle odehrávají zajímavé změny - začnou se ještě více vylučovat hormony, které způsobují, že oběť téměř necítí bolest. Také dochází k disociaci, kdy oběť v podstatě vystoupí ze svého těla, aby nevnímala, že se jí samotné tohle děje - je to celé ochrana před prožíváním útrap ve chvíli, kdy je usmrcována - bráno do krajnosti, nebo zneužívána - v tomto případě. V tu chvíli se v zamrznutí oběť podvoluje útočníkovi, je totiž šance, že si jí ve chvíli zamrznutí přestane všímat (tohle je dobře vidět ve zvířecí říši, kdy antilopa zmrzne, neutíká - pokud lvice chce lovit, je plná adrenalinu, může ji antilopa přestat zajímat - bude hledat takovou, která utíká a zamrznutá si zachrání život. Pokud se ale lvice rozhodne zamrzlou antilopu sežrat, tak ta nebude tolik cítit bolest i to, že se to děje jí).
Zamrznutí je z pohledu traumatizace oběti tou horší variantou - oběti si to více vyčítají - proč jsem neutekl/a... měl/a jsem ho praštit... a prožívají pocit viny. Je zde i strach - co když zase zamrznu? To zase oslabuje sebedůvěru. Je velmi důležité pochopit, že obrana před útokem může spočívat i v zamrznutí - tedy i jakési spolupráci/pasivitě, a že se to děje zcela automaticky a skutečně to slouží k přežití. Doporučuji takovým obětem vyhledat odbornou pomoc.
“Nejde vysvětlit, proč jsem to neutnula. Komu jsem to tam měla vykládat? Těm cizím lidem? Nepřišel a nepřemlouval mě. Neptal se mě, jestli bych to neudělala. Neznal mě a hned mě do toho dotlačil. V tu chvíli nevíte, co máte dělat. Fakt nevíte. Chtěla jsem odejít, ale on naléhal. Člověk se strachem poddá,” popisuje žena, jejíž chování terapeutka Jana Koutníková popisuje jako zmrazení.
Promluvila i o Laurinové
„Snažila jsem se nedat na sobě nic znát. Nevím, komu jsem to tam měla vyřvat, vyžalovat? Sabině Laurinové? Když jsem z té šatny prchala, divně se na mě dívala. Přišlo mi, že ví, co se tam odehrává. To nešlo, aby to dělal tajně. Nikoho tam nezajímalo, že pláču. To je ale asi normální, dnes také nikoho nezajímá, že někdo pláče,” říká paní M., kterou by nejvíc zajímalo, jestli Sabina Laurinová tušila, co se v šatně jejího parťáka dělo.
I proto jsme oblíbenou herečku kontaktovali. Její odpověď nás překvapila. Ačkoli tvrdí, že netuší, že by k něčemu takovému mělo v šatně Pavla Trávníčka docházet, kategoricky se ho nezastala. “Já jsem tu jeho šatnu nenavštěvovala. Svých starostí jsem měla dost. Měli jsme neustále generálky a docela fofr. Když jsem si to přečetla, byla jsem v údivu. Nevím, co bych k tomu měla říct. O ničem takovém já osobně nevím. S Pavlem Trávníčkem jsem společnou šatnu nesdílela,” říká Laurinová, která by prý rozhodně nechtěla jakýmkoli svým vyjádřením zlehčovat prožitek zmíněných žen.
Nechce ublížit zneužitým ženám
“Mě to spíš zaskočilo, nepřekvapilo. Ten trend určité otevřenosti sem přišel z Ameriky. Zaskočilo mě to, protože to jde ze všech stran na různé osobnosti. Sama nevím, jak se vyjádřit, protože nechci ublížit dotyčným dívkám a ženám. Pokud prožily nějaká traumata, nechci to zlehčovat,” říká herečka, která nebyla ale svědkem zmíněných skutků.
“V tuto chvíli si nejsem vědoma, že bych toho byla svědkem. S Pavlem jsme měli absolutně profesionální vztah. Velmi korektní. Nevím ale, co dělal ve svém soukromí. Ani doma, ani nikde jinde. On to nevěděl o mně. My jsme se zas tolik nesvěřovali. Na druhou stranu nechci brát těm děvčatům pravdu, ale je to velmi citlivé a ožehavé téma, které může zničit život mnoha lidem,” dodává Laurinová, která se na případ dívá jako maminka dvou dcer.