Ponižování nebralo konce: Donutil od Hlaváčové a Munzara polykal hořké pilulky odporu
Kde se v nich vzalo to mimořádné znechucení? Před 33 lety českou kulturou hýbal spor hereckých veličin Jany Hlaváčové (†85) a Luďka Munzara (†85), kteří nemohli přijít na jméno Miroslavu Donutilovi (72). Nepovažovali ho za sobě rovného, šlo podle nich o člověka, který svým působením v Národním divadle urážel naše předky, jak Munzar naznačil pro Novinky. A slova o avantgardě a kukání místo hraní patrně také patřila brněnské legendě.
Luděk Munzar a Jana Hlaváčová: Uražený odchod
Detaily začátku sporu jsme popisovali podrobně zde.
Šířily se nesmysly, že oba slovutní herečtí manželé byli po sametové revoluci vyhozeni z Národního divadla. To je ale nesmysl. Odešli sami. Na protest proti novému šéfovi činohry. A vadil i mladší kolega, herec Miroslav Donutil.
Zatímco Donutil v Národním divadle zůstal a časem se vypracoval v nepostradatelný pilíř jeho činohry, Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou v šoku z toho, že jejich volání o pomoc nebylo vyslyšeno, z divadelního svatostánku v roce 1990 krátce po sobě znechuceně odešli.
Luděk Munzar hrál v Národním 33 let, Jana Hlaváčová 25 roků. I jejich vztah byl spojený s tímto divadlem: seznámili se v něm v roce 1960. Bylo pro ně srdeční záležitostí.
A když do zlaté kapličky později zkusmo zavítali jako diváci a klasickou hru režisér pojal jako modernu, v níž herci popíjeli pivo, už si ho sami pro sebe doživotně úplně zapověděli.
Vyznání a narážka na Miroslava Donutila
„Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začínali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo, jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům,“ vysvětlil Munzar před časem serveru Novinky důvod, proč musel ND opustit.
„Za komunistů jsem neleštil kliky, teď je nebudu leštit tuplem. Navíc by se mi nechtělo vylézt na jevišti na štafle, dát si na hlavu kbelík, místo mluvení kukat a říkat tomu alternativní divadlo,“ vysvětloval své důvody vážený herec. Narážel tím přímo na Donutila?
Nové kolegy prý nesledoval. „Je tam spousta nových tváří, u kterých nepoznám, kdo je herec a kdo neherec.“ A bylo to znát. Ani v Donutilovi nepoznali manželé s ostříleným divadelním zrakem kvalitního kolegu, uznali ho až po letech.
Oprávněná kritika Hlaváčové a Munzara?
Těžko říci, zda je spravedlivé Hlaváčovou a Munzara bez dokonalé znalosti tehdejší situace považovat za zbytečně a až afektovaně ukřivděné konzervativce, kteří nepřijímali žádné novoty.
Na dnešního pozorovatele to bez znalosti dobových detailů ovšem působí opravdu tak, že herečtí manželé, vědomi si toho, jaké se těší váženosti u veřejnosti (šlo prakticky o herecké jedničky Národního divadla), zkusili všechno možné i nemožné, aby vystrnadili mladšího a začínajícího kolegu.
Vzpomínka na pohřeb Luďka Munzara před pěti lety:
Jejich zásah u někdejšího ministra kultury Milana Uhdeho, u něhož prý nesmyslně žádali zákrok proti vedení činohry a vlastně i proti Donutilovi (psali jsme zde), působí až neuvěřitelně.
Jako by tak krátce po sametové revoluci nebyli rádi, že se konečně mohou svobodně nadechnout, a místo toho chtěli zase o kultuře a umění nechat rozhodovat potentáty.
Možná jim jen změny připadaly příliš radikální, možná nový šéf činohry Ivan Rajmont nebyl člověk, se kterým se dalo rozumně domluvit. Manželé dokonce prý tehdy mluvili o totalitních praktikách, Hlaváčové také zrušili ze dne na den všechny inscenace, ve kterých hrála.
Dnešní optikou tehdejší spor už nerozsoudíme…
Odpuštění
Jisté je ale jedno: jestli v sobě někdy Miroslav Donutil měl nějakou pachuť a pocit křivdy, dávno je zapudil. Staršímu kolegovi evidentně prokázal, že své řemeslo umí.
„S panem Munzarem jsme si sedli ke stolku, dali si kávu. Všechno jsme si vypovídali, došlo ke krásnému porozumění a mávnutí rukou. Už to nechme být,“ řekl pro Český rozhlas o setkání v roce 2015.