Porody a péče o matku za socialismu: Pro ženy to nebyl rozhodně žádný med

Tatínci na porodní oddělení ani nemohli.

Dříve se na kontakt dítěte s matkou tolik nedbalo.

Sestry i lékaři měli zcela jiný přístup.

minulost

Srovnávat úroveň porodů před revolucí a dnes je jako srovnávat nebe a dudy. Medicína, stejně jako úroveň péče o pacienta, či v našem případě o rodičku, se rapidně zvýšila a vyprávění starších generací o jejich porodech se pro mladší zdá jako scény z fantasy filmu. Dříve neexistovalo, že by byl tatínek u porodu, dnes je to naprosto běžná věc. Co dalšího se v porodnicích za třicet let změnilo?

17. 11. 2019 22:00 | Autor Alena Zajícová

Dnes si maminka může zaplatit nadstandardní pokoj, kde má absolutní soukromí, může si také zvolit, jestli bude u porodu tatínek a v neposlední řadě je na ní i způsob, kterým chce přivést své miminko na svět.

To před rokem 1989 neexistovalo. Celý proces porodu se řídil přísným řádem, který neminul žádnou maminku. Už jenom porodnici si dnes může rodička zvolit sama. To za socialismu nebylo úplně tak možné. Maminka rodila v místě bydliště či v jeho nejbližším okolí. Neexistovaly žádné recenze porodnic, internetové diskuze, podle kterých se ženy mohly rozhodovat, kde chtějí rodit.

Celkově nebylo příliš informací. Nebyly ultrazvuky, které by odhalily vrozené vady miminka ani pohlaví. To vše jsou až vymoženosti dnešní doby. Zaplať pánbůh za ně.

Až na drobné výjimky je dnes rodička na prvním místě a také je podle toho s ní zacházeno. Dříve porodnice připomínaly továrny na děti a o nějaké intimitě, soukromí a klidu nemohla být řeč. Maminka po příjezdu do porodnice viděla manžela mnohdy naposledy. O tom, že porodila miminko, muže většinou informovala telefonem, na který se ale čekala v porodnici fronta.

Budoucí maminky si tíživé momenty před porodem „užívaly“ v tzv. hekárně, kde vystresovanou matku sestra oholila v rozkroku a připojila na monitor, který sledoval tlukot srdce miminka. Tam občas přišel situaci zkontrolovat doktor, který pro rodičku neměl příliš pochopení. Porodu přeci rozumí on a ne matka! Ta si nemohla vybrat polohu, ve které chce rodit. Rození do vody či v kleče jako dnes nebylo vůbec možné.

Když přišlo v neútulném sterilním prostředí mezi bílými kachličkami dítě na svět, první, co doktory zajímalo, bylo měření a vážení, na první kontakt s matkou nebyl moc brán zřetel. Miminko matce nevrátili ani když ho změřili nebo zvážili. Dítě bylo dáno mezi ostatní miminka a matce ho nosili jen na kojení. O soukromí nemohla být řeč. Na jednom pokoji bylo klidně i sedm postelí.

Když nemohla matka kojit, byl to problém a sestry se ji snažily důkladně rozkojit, jelikož umělá výživa byla drahá a komunisté šetřili, kde se dalo. Na nějaké připomínky či stížnosti sestry ani lékaři nekoukali. Všechno se řídilo podle řádu a ženy neměly právo se k ničemu moc vyjadřovat. Dnešní porodnictví je oproti tomu ve většině případů procházka růžovým sadem.