Poslední vteřiny života Miloše Nesvadby: Počkal, až se probudí maminka, říká syn Michal
Jsem tátova kopie
Michale, dovolte mi vyjádřit co nejhlubší soustrast. Za to, jaký jste, určitě vděčíte rodičům a v nemalé míře i tatínkovi…
„Ano, máte pravdu. Rodiče mi byli od začátku oporou v mém uměleckém životě. Táta mi namaloval cokoliv, co jsem potřeboval a naučil mě hledat pointy ke scénkám, gagy, momenty překvapení, kterým se diváci smějí. Maminka (významná kostýmní výtvarnice – pozn. red.) mi navrhla a ušila kostýmy včetně loutek, často v životní velikosti. Konzultoval jsem s nimi do poslední chvíle veškerou svoji autorskou práci.“
Co vám tatínek dal do života?
„Přebral jsem od něj lásku ke své profesi a píli. Od malička mě nutil stále něco vymýšlet. Ať jsem třeba ve frontě před pokladnou nebo na dece u rybníka. V tom jsem jeho kopie.“
Už nemohl mluvit
Musí být dar být synem někoho takového.
„Byl jsem od narození obklopen jeho obrázky, ze kterých bude navždy cítit dobrota, něžnost, mírumilovnost a hravost s typicky českým srdcem, které tatínek v sobě měl a do svých obrázků vložil. Jeho lehkost v kresbě, zkratku a použití barev jsem nikdy nedokázal napodobit.“
Radil vám do poslední chvíle?
„Když jsem byl za ním pár dní před jeho odchodem, ukazoval jsem mu na počítači svůj projekt Michalova televize, který vznikl v době, kdy jsem ztratil práci. Nemohl jsem hrát svá představení pro děti z důvodů celostátní karantény. A protože jsem byl naučený stále něco vymýšlet, založil jsem si svoji vlastní internetovou televizi. Tatínkovi jsem pustil několik videí, kde maluji.“
Má pokračovatele
Jak reagoval?
„Nemohl už mluvit, a tak jedním prstem ukázal pomalu na obrazovku na klíně před sebou a pak na sebe. Cítil jsem, že mi říká: ‚To jsem já!‘ a z jeho gesta jsem pochopil, že je rád, že má pokračovatele, svého syna, začátečníka.“
Asi měl za sebou naplněný život.
„Můj tatínek mi už dávno říkal, že prožil nejkrásnější a šťastný život s prací, kterou miloval a s rodinou, pro kterou by udělal všechno na světě.“
Láska k mamince
Byť jste věděli, že jeho odchod se blíží, přece jen se na podobné věci nedá připravit. Jak to zvládá maminka Jaroslava (88)?
„Tatínek maminku miloval a v poslední době, ještě před měsícem na ni pravidelně čekal u dveří, i když šla třeba jen pro denní tisk nebo pro rohlíky k snídani. Častokrát jsme slyšeli z jeho pokoje, kde odpočíval ve svém oblíbeném širokém křesle, že ji volal jménem, a to jen proto, že chtěl vědět, že je mu nablízku. Potřeboval ji mít stále vedle sebe.“
Stihl se s ní rozloučit?
„Noc před tím, co nás navždy opustil, měl vysokou horečku, dýchal hluboce a já se obával toho nejhoršího. Že nás opustí dříve, než se rozední. Rozloučil jsem se s ním důstojně a sám. Ale počkal na svoji Jarku. Ta ho držela za ruku a on byl šťastný, že je s ní v posledních vteřinách svého života…“