Před 72 lety popravili Miladu Horákovou: Umírala v krutých bolestech 15 minut
Milada Horáková byla jedinou ženou, která byla v Československu popravena z politických důvodů. Komunistický režim tehdejšího prezidenta Gottwalda ji odstranil v červnu roku 1950 (přesně před 72 lety), Horáková umírala dlouho a v bolestech. Bylo jí 48 let. Zanechala po sobě dceru Janu, která pak na svou matku zavzpomínala v pořadu Show Jana Krause.
Právnička, politička a feministka Milada Horáková se narodila na Královských Vinohradech. Měla tři sourozence, ovšem dva z nich zemřeli v dětství na septickou spálu. Tou onemocněla i ona sama, nemoc však zvládla porazit.
Miladu Horákovou stíhalo gestapo
Milada promovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích se vdala za Bohuslava Horáka, který byl redaktorem a poté i programovým ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1933 se jim narodila dcera Jana.
Horáková byla členkou Československé strany národně socialistické, kde bojovala za zrovnoprávnění žen, sociální spravedlnost, sociální péči a zabezpečení. Zároveň se výrazně angažovala v Ženské národní radě, kterou založila senátorka Františka Plamínková.
V roce 1939 však byly vdané ženy ve státních službách ze zákona penzionovány, aby uvolnily místa pro lidi odsunuté z území připojeného k Německé říši. Své zaměstnání tak musela opustit i Horáková, která však po Mnichovské dohodě v roce 1938 pomáhala českým uprchlíkům ze zabraného pohraničí. Zapojila se také do antifašistického odboje, v srpnu roku 1940 byla ale společně s manželem zatčena gestapem.
Členové gestapa ji tvrdě vyslýchali a týrali. Byla vězněna na Pankráci i v Terezíně. Horáková byla aktivní i za mřížemi, následně byla převezena do Lipska a poté do Drážďan, kde se s ní v říjnu roku 1944 konal soud, u něhož se sama hájila v němčině. Prokurátor pro ni žádal trest smrti, soud verdikt ale nakonec zmírnil na osm let káznice. Byla převezena do ženské věznice ve městě Aichach u Mnichova, odkud ji poté osvobodila americká armáda.
Poprava Milady Horákové
Po osvobození se vrátila do Prahy, kde se opět setkala s manželem. Po audienci u prezidenta Beneše se znovu vrátila i do politického života a obnovila své členství v ČSNS. V politickém životě byla velmi aktivní, byla poslankyní, stála u zrodu ženského časopisu Vlasta, po vládní krizi a komunistickém převratu se ale její role změnila.
„U nás tehdy už panovala taková napjatá atmosféra. Otec byl v práci perzekvován, pak ho vyhodili. I proto byl doma, když mámu přišli zatknout, a proto taky jí šel dát avízo, ale bohužel už přišel pozdě,“ prozradila v talk show Jana Krause dcera Milady Horákové Jana Kánská.
Horákové byla přisuzována ústřední role v inscenovaném spiknutí. Bylo vymyšleno, že vedla ilegální skupinu Direktoria.
Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy probíhal od 31. května do 8. června 1950. Byl zinscenován jako veřejný politický proces po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech na přímý příkaz prezidenta Klementa Gottwalda.
Milada Horáková statečně bojovala za své ideály, rozsudky byly ale nekompromisní - čtyři tresty smrti oběšením včetně Horákové, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do 28 let. Za Horákovou stáli Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, ona sama ale žádost o milost odmítla.
27. června 1950 v 5:35 byla na příkaz prezidenta Gottwalda oběšena na dvoře pankrácké věznice. Umírala patnáct minut, dlouho a v bolestech.
Film Milada
Se světem se loučila slovy: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…" Plně rehabilitována byla až v roce 1990.
V době, kdy Miladu Horákovou popravili, bylo její dceři Janě patnáct let. „Nejkrásnější vzpomínku mám z posledních prázdnin, než mámu zavřeli. Byli jsme někde v lázních na Moravě i s tatínkem a přáteli v roce 1949. Pak maminku na sv. Václava zatkli,“ vzpomíná.
O Miladě Horákové byl v roce 2017 natočen i film, ten ale u diváků ani kritiků příliš neuspěl. „Režisér David Mrnka pracoval na příběhu o Miladě Horákové deset let. Bylo by skvělé, kdyby na konci dlouhého čekání stál vynikající film. Milada je ale nejvíc ze všeho jen hezký koncept a silné gesto. Snímek se totiž potýká s neschopností komunikovat s publikem. Co chce sdělit? Pokusit se zrekonstruovat, zda Horáková byla, nebo nebyla špionka? Popsat, jak se cítila? Seznámit diváky s historickou epochou? Nic z toho se nedaří,“ napsal například v recenzi pro magazin.aktualne.cz Martin Svoboda.