První zlatou z paralympiády získal David Drahonínský: Zdraví mu vzala náměsíčnost
První zlatou medaili pro ČR na letních paralympijských hrách v Tokiu získal lukostřelec David Drahonínský (39). V individuální soutěži tak navázal na titul z her v Pekingu. Sportovec je připoutaný na vozík od svých šestnácti let, kdy spadl z balkonu vlivem náměsíčnosti.
První zlatou medaili vybojoval pro Česko na paralympijských hrách v Tokiu lukostřelec David Drahonínský. Zopakoval tím tak v individuální soutěži svůj úspěch z her v Pekingu. Na současných hrách jde pro něj už o druhý cenný kov. V úvodní soutěži smíšených dvojic totiž získal spolu se Šárkou Musilovou stříbro.
Česká republika tak má už kompletní sbírku medailí, protože v neděli získal bronz koulař Aleš Kisý. Drahonínský má kromě zlata z Pekingu ještě také dvě stříbrné medaile z individuální soutěže v Londýně a Riu a z posledně zmiňované destinace i bronz ze smíšených dvojic.
Náměsíčný spadl z balkonu
Kromě sportovních úspěchů však stojí za zmínku i samotný osobní příběh lukostřelce Drahonínského. V šestnácti letech se kvůli náměsíčnosti v noci dostal až na balkón, ze kterého spadl. Protože padal ze třetího patra, následky byly velmi vážné. " Poslední, co si pamatuji jako zdravý, je, že jsem přišel unavený z tréningu taekwonda a šel jsem si lehnout. Pak už jen to zmíněné probuzení mezi operacemi. V tu chvíli jsem si říkal, to se mi jen zdá, to je sen, zavřu oči, dospím se. Ale když jsem se znovu probudil, postupně jsem zjišťoval, že to sen asi nebude," popsal tehdejší situaci Drahonínský pro web Žiju s Handicapem.
Po rehabilitacích zkoušel Drahonínský různé sporty včetně curlingu, florbalu nebo atletiky. Nyní kromě lukostřelby provozuje i parabox, jízdu na handbiku, učí se golf a rybaří. K lukostřelbě se podle svých slov dostal náhodou: "Čekal jsem na kamaráda v jedné tělocvičně, kde právě probíhala předváděčka tohoto sportu. Víceméně mi vrazili luk do ruky a pojď to zkusit. První úspěch byl, že se mi vše zapíchlo do terčovnice. Respektive vše to letělo tam, kam mělo. Následně mi trenéři nabídli, jestli bych nechtěl tento sport zkusit. Následovalo soustředění, kde objevili můj talent s tím, že když budu makat a poctivě trénovat, mohu se dostat až na paralympiádu, což se později také stalo," zavzpomínal úspěšný sportovec. Přitom nemá trenéra a vše se naučil sám.
Na jeho životní cestě po úrazu mu velmi pomohla i rodina. Nyní už se však osamostatnil a bydlí sám v pražském bytě. Nebrání se ani vztahům, ale vhodnou partnerku stále vyhlíží.