RECENZE: Nový Matrix je nejzbytečnějším dílem kultovní série. Co se tu nepovedlo
Dlouhých 18 let, přesně takový rozdíl dělí třetí díl trilogie Matrix a její pokračování s názvem Matrix Resurrections, který se čerstvě řítí do kin. Jak už název napovídá, má jít o velké vzkříšení legendární a v mnohém přelomové značky. Logicky tak u mnoha lidí vyvstaly velké obavy, které se zčásti právem naplnily. Své fanoušky si ale film najde, otázkou je, jestli ovšem neztratí ty pravověrné.
Když tvůrci Matrixu oznámili pokračování kultovní série, která odstartovala v roce 1999 a byla zakončena o čtyři roky později, spousta lidí si pokládala otázku proč. Sestry, tehdy ještě bratři Wachowski, divákům předložili revoluční akční sci-fi, které na dlouhé roky definovalo žánr. Trilogie, ve které vyvolený Neo s tváří Keanu Reevese zachránil pozůstatky lidstva ve válce proti strojům, odvyprávěla uspokojivě svůj příběh, který měl zůstat uzavřený.
Režisérka Lana Wachovski ale podle svých slov cítila, že onen příběh zakončený není, a proto se rozhodla pro pokračování. Těžko říci, zda šlo opravdu o filmařčinu touhu, jak tvrdí, nebo o vidinu výdělku či snahu o návrat na vrchol, ze kterého po tragickém snímku Jupiter vychází tak trochu zmizela. Buď jak buď, do kin skutečně přichází čtvrtý díl série Matrix, tentokrát s podtitulem Resurrections, tedy v překladu vzkříšení. Ještě před premiérou kolovaly dohady, zda jde o reboot či přímé pokračování, jak se ale postupně během filmu divák dozvídá, jde o druhou možnost.
Atmosféra je pryč
Snímek se odehrává po událostech Matrix Revolutions, Neo je opět proti své vůli uvězněn v počítačové simulaci, aniž by si cokoliv pamatoval. Má změněnou identitu včetně tváře, a tak zůstavá skrytý před zraky lidí, kteří se do Matrixu připojují. Ti ale zjistí, že jejich vyvolený je naživu a snaží se ho opět osvobodit. Že vám to připomíná první díl? Do jisté míry tomu tak je, režisérka totiž vykrádá, nebo chcete-li kopíruje samu sebe, snad ve snaze hrát na nostalgii. Což o to, ta místy funguje, jinde ale spíš vyvolává znechucení.
Nový Matrix totiž vypadá jinak než předchozí díly, které jsou typické svou depresivní šedí. Resurrections naopak září barvičkami, stísněná atmosféra je dávno pryč. Wachowski se rozhodla pro novou verzi Matrixu, což si obhájí, horší je to ale s dříve nastavenými pravidly světa, která nyní ohýbá či přímo porušuje jen proto, aby to vypadalo cool. Příkladem jsou třeba dveře, která vedou na jiná místa. V předchozí verzi pro ně byl potřeba klíčník, nyní si jimi hrdinové procházejí, kdy chtějí a jak chtějí. Podobných věcí je přitom víc.
Zbytečné postavy
Wachowski zcela očividně cílí na nové, mladší publikum, s čímž se pojí zmiňované barvy, ale i roztomilí roboti, kteří pomáhají lidem a působí naprosto nepatřičně, byť jejich přítomnost rozvíjí dobrou myšlenku. Zároveň ale režisérka chce oslovit i pravověrné fanoušky, zejména návratem starých známých. Někdy to funguje, jindy si divák klepe na čelo, jako tomu je třeba u bizarního camea Merovejce. Potřeba obsadit nového Morphea pak přímo postrádá logiku a jako taková je postava úplně zbytečná.
Pokračování série si pravděpodobně najde své fanoušky, hodně jich ale zklame. Přitom nejde o špatný film, snímek i přes velkou stopáž poměrně rychle utíká, výlet do starého známého světa je nostalgicky příjemný a stejně tak návrat legendárních hrdinů. Matrix Resurrections ale často srážejí nelogičnosti, překvapivě nepřehledná akce, některé zbytečné postavy a v podstatě absence pořádného záporáka. Obsazení Neila Patricka Harrise je pak totální úlet. Hlavně ale film nenabízí prakticky žádné geniální či zapamatovatelné momenty jako předchozí díly, a tak se nejeden divák musí i po zhlédnutí ptát proč.