RECENZE: Thor: Láska jako hrom je zábavnou Marvelovkou, tvůrci ale s trumfy nenaložili nejlépe
Marvelovka Thor: Láska jako hrom je bezpochyby jedním z nejočekávanějších filmů letošního roku. Po velkém úspěchu předchozího dílu jak u kritiků, tak u širokého publika leckdo očekával minimálně podobně kvalitní pecku. Toho ale režisér a scénárista Taika Waititi dosáhl jen zčásti. Ragnarok byl totiž mnohem více konzistentnější, zatímco Láska jako hrom je jízda jako na horské dráze. Alespoň co se kvality filmu týče.
Pokud bych měl jmenovat nejprogresivnější a nejzajímavější režiséry posledních let, nepochybně bych do seznamu zařadil Taiku Waititho. Střelený filmař disponuje neotřelým humorem, citem pro detail a je schopný vytvořit nezapomenutelná díla. I proto, kdybych měl vybrat jeden z nejlepších filmů dílny Marvelu v posledních letech, rozhodně bych zmínil Waititiho snímek Thor: Ragnarok. V něm výstřední Novozélanďan perfektně namixoval akci, humor i nostalgické hudební pecky a jednomu z nejpopulárnějších superhrdinů vdechl nový život. Logicky tak byla očekávání v případě nového Thora velká.
Bohužel se ale nenaplnila. Tím však nechci říct, že by šlo o špatný film, to vůbec, Láska jako hrom je to nejlepší, co vzniklo v marvelácké fázi 4. Jenže je nutné zohlednit to, že v tomto "období" nevyšlo příliš oslnivých titulů, jen světlou výjimkou je Spider-Man: Bez domova (83 % na ČSFD). A právě ve srovnání s dobrodružstvím Petera Parkera nový Thor zaostává. Sice jen lehce, ale přesto ano. Čekalo se totiž mnohem víc.
Skvělé obsazení
Na papíře se totiž Láska jako hrom pyšní skvělými jmény, vrací do hry Natalii Portman coby Thorovu lásku Jane Foster, tentokrát ale v superhrdinské úloze, stejně tak oblíbenou Valkýru s tváří Tessy Thompson, s níž měl titulní hrdina v předchozím dílu parádní chemii. Navíc tvůrci obsadili do role nemilosrdného záporáka Gorra oscarového Christiana Balea, nemluvě o Russellu Croweovi, jenž si zase parodicky střihl Dia. Zkrátka co by si diváci mohli přát víc?
Špičkové obsazení ale ještě není automatickou zárukou geniálního filmu. První polovina totiž skřípe. Akce v ní je marvelácky sterilní a ačkoli se objevuje jedno cameo za druhým, nenabídne pasáž příliš mnoho zapamatovatelných momentů, což vždy svědčí o tom, že je něco špatně. Nemluvě o tom, že pro samotnou zápletku se v úvodu neděje nic zásadního. To, s čím mám ale největší problém, je Thor v podání Chrise Hemswortha, který se pod vedením Waititiho mění v parodii sebe sama. Avšak nejde to na vrub herce, ale režiséra. Ačkoli přiznávám, že ho mám v oblibě, neměl by se pouštět úplně ze řetězu. Jen tak popouštět.
Dramatické momenty nefungují
Jakmile totiž Waititi dostane volnou ruku a obří rozpočet, je k neudržení a ze všeho dělá střelenou komedii. A právě to se stalo i Thorovi, který je spíš komickou figurkou než hrdinou. Chvilku je to zábavné, ale po hodině už toho má divák dost. A především kvůli tomu nefungují prakticky žádné emoce, což zabíjí veškeré dramatické momenty. Už to byl trochu problém v předchozím filmu, který byl příběhově osudový, jenže Waititi svým přístupem onu osudovost potlačil. A stejně tak tomu je v případě nového filmu, kde dochází k naplnění linky mezi Thorem a jeho životní láskou.
Reputaci si režisér i samotný film rapidně napravuje ve druhé půli, která funguje mnohem víc a je konzistentnější. Počínaje druhou konfrontací Gorra a konče závěrečnými titulkami se jede na plný plyn. Akce je najednou skvělá, zejména pak v černobílém světě záporáka, což je highlightem celého snímku. Kromě toho začnou fungovat i emoce, a to právě přes Jane Foster a částečně přes samotného Gorra. Na něj pěly první ohlasy ódy jako na jednoho z nejlepších záporáků v historii marveláckých filmů. Bohužel jde spíš o promrhanou šanci.
Promrhaný potenciál
Gorr jako takový je zkrátka skvělý. Žene ho nenávist k bohům, kteří nechali zemřít jeho dceru, zatímco si užívali a nestarali se o své ovečky. Záporák tak má silnou motivaci s přesahem k věčnému dilematu, které rozebírá smrt a vůli božstva. Jenže tvůrci postavu trestuhodně upozadili a prakticky vůbec nevyužili potenciál Balea jakožto skvělého herce. Rozhodně by si zasloužil víc času na plátně, což by prospělo i závěrečné katarzi. Ve finále ale jde o další maso do superhrdinského mlýnku a především o promarněný potenciál.
RECENZE: Elvis je energickou poctou králi rock 'n' rollu. Snímek ale trestuhodně opomíjí kontroverze
A to lze říci bohužel o celém filmu. Jde nepochybně o zábavné dílo a rád se na něj podívám znovu, ale budu doufat, že napodruhé mě přejde jakási hořká pachuť na patře úst způsobená lehkým zklamáním. Waititi totiž držel všechny trumfy v ruce, s některými ale naložil nerozvážně a jiné zase takřka vůbec nevyužil... Po odfláknutém Doctoru Strageovi v mnohovesmíru šílenství si ale fanoušci Marvelu přece jen spraví chuť.