RECENZE: Top Gun: Maverick je absolutním zjevením. Zapsal si Tom Cruise film roku?
Filmová sezóna není ještě ani v polovině a už nyní má za sebou dost možná nejlepší film roku. Pokračování kultovního leteckého akčňáku Top Gun z osmdesátých let, tentokrát s podtitulem Maverick, totiž naplnilo veškerá očekávání, jež slibovaly nadupané trailery, a režisér Joseph Kosinski spolu s nestárnoucím Tomem Cruisem servírují čistokrevnou zábavu.
Marně jsem po novinářské projekci Top Gun: Maverick pátral v hlavě, kdy naposledy jsem viděl pokračování snímku, který vznikl desítky let zpět, a ještě k tomu bylo mnohonásobně lepší. Většinou takový počin dopadne přinejlepším jako nostalgická vzpomínka, která sice potěší fanoušky, ale nijak zvlášť neoslní. Dokonalým příkladem je třeba kultovní Trainspotting a lhal bych, kdybych tvrdil, že někde v koutě mysli jsem se tohoto výsledku neobával i v případě Top Gunu.
První díl mě jako mileniála příliš neoslovil. Vznikl v roce 1986, a přestože ve svých letech byl počin režiséra Tonyho Scotta nezpochybnitelným hitem, zatraceně rychle zestárl a je to na něm vidět. Nejen pro mě tak bylo překvapením, že hlavouni v Hollywoodu pokračování vůbec odklepli. V tu chvíli byla očekávání prakticky nulová. Jenže když se k filmu připojil šikovný režisér Joseph Kosinski (Nevědomí, TRON: Legacy) a na scénáři pracoval Christopher McQuarrie, tedy člověk, který má na svědomí poslední a zdaleka nejlepší díly Mission Impossible, očekávání rapidně vzrostla. A nutno říci, že se bezezbytku naplnila, pokud rovnou nebyla překonána.
Akční film i osobní drama
Do hry se opět vrátil rebelující pilot Pete „Maverick“ Mitchell s tváří nestárnoucího a stále vynikajícího Toma Cruise. Tentokrát není žádným nezkušeným uchem, ale ostříleným leteckým esem. Problém však je, že pro nadřízené je už jen vykopávkou, která je vhodná pouze na výuku dalších pilotů, což také dostane na starosti. Konkrétně má připravit mladé letce na zdánlivě nemožnou akci.
Hlavní zápletka je tak naprosto triviální a příliš se nezabývá ani nějakým záporákem či hrozbou. Ta je zde označena jako "nepřátelský stát", který si vyrábí obohacený uran, a tím to hasne. I když mě to zprvu zarazilo, nakonec jsem pochopil, že o tom tolik film není. Je především o hlavní postavě, která bojuje s dobou, věkem i starými démony v podobě smrti parťáka z jedničky. Maverick tak musí řešit nejen svou budoucí kariéru, ale i napjatý vztah mezi ním a synem zesnulého kamaráda kopilota. Nutné je dodat, že vnitřní rozkoly hlavní postavy jsou uvěřitelné a dávají smysl.
Nový Top Gun proto není jen filmem o létání ve stíhačkách. Nenechte se ale mýlit, dostanete ho víc než dost a akce je to naprosto parádní. Už v prvních minutách, kdy se Maverick snaží překonat rychlost mach 10, by se napětí dalo krájet a adrenalin z plátna tryská na všechny strany. Kosinski akci zvládá na jedničku a šikovně ji kombinuje se svým smyslem pro geniální záběry, které doslova lahodí oku. Snímek je po vizuální stránce naprosto špičkový a tvůrci exhibují při scénách jak ve vzduchu, tak i třeba na pláži.
Potěší fanoušky i nové diváky
Velkým plusem je i to, že tvůrci zvládají dobře pracovat s nostalgií, kterou dávkují s citem, a nijak extrémně netlačí na pilu. Na své si tak přijdou fanoušci prvního dílu, zároveň ale i noví diváci, snímkem z roku 1986 nepolíbení. Sám jsem ho viděl už s delším odstupem několika let, a vůbec mi to nevadilo, v ději jsem se orientoval s přehledem.
Jediné, co se mi zpětně zdá jako trn v oku, je to, jak se nadřízení chovají k hlavní postavě. Ta opakovaně dokazuje, že je nejlepším pilotem na světě, přesto si všichni nelogicky myslí, že na to nemá a že nemůže vést onu nebezpečnou misi. Je to ale jinak jen malou kaňkou na opravdu povedeném filmu, který má skoro všechno. Ať už je to akce, humor, napětí nebo třeba krásné ženy (Jennifer Connelly vypadá na své roky neuvěřitelně) či sympatické nové postavy, kterým kraluje talentovaný Miles Teller. Nedivil bych se, kdybychom tu měli do pár let třetí díl, protože jestli tvůrci udrží tuto laťku, tak prosím ano!