Reportáž z místa, kde se točila Obecná škola: Z budovy, kam chodil i Zdeněk Svěrák, nezbylo nic
Kulisy školy u bývalé chudinské kolonie v pražské Michli vstoupily do dějin. Nejenže tu vyrůstal a skutečně chodil do školy známý český herec Zdeněk Svěrák, ale odehrály se tu historky, které pak jeho syn Jan převedl do obrazů ve slavném českém filmu Obecná škola. Jak to vypadá tam, kde ještě před pár lety byla patrná třída, ve které učil filmový Igor Hnízdo? Pro nedočkavé prozradíme, že fanoušky filmu čeká hořké zklamání. Redakce eXtra.cz se na místo vyjela podívat.
Nejsme tady poprvé. Když jsme tu byli v roce 2019, našli jsme školu ještě poměrně rozeznatelnou. Byla mezi průmyslovými areály, zanedbaná, částečně spadlá, zčásti obývaná bezdomovci. Ti si budovy upravili tak, aby v nich mohli přebývat, a trochu paradoxně tak život školy o dost prodloužili. Když tedy pomineme budovy, které se jim podařilo zapálit. Hezký pohled to ale nebyl - stačí se podívat na starší fotky v galerii.
Neutěšený stav
Místní školu vybudovali Němci a původně objekt sloužil jako ubytovna pro vojáky. Až později tam vznikla škola, navštěvovali ji žáci první až páté třídy. V rohu každé třídy stála kamna, která v zimě sloužila k zahřátí studentů i učitelů. Ani kamna, ani tabule jsme tu však v roce 2019 už nenašli. Byla tu jen spousta odpadků. Kdo by hledal nostalgickou krásu, hledal by marně. Škola vyhořela, rozpadala se před očima. Na první pohled se možná zdálo, že domky vypadají jako ve fenomenálním filmu. Když jsme ale tehdy vstoupili do třídy, byli jsme v šoku. Pornografické časopisy, pach moči, plesnivé hadry. Osud, který školu potkal, prostě musel přijít.
Po čtyřech letech, kdy autor článku na místě byl, ho bohužel čekal smutný pohled. Tam, kde bývala zarostlá škola, je proluka mezi domy. Zůstala jen branka, parkoviště s basketbalovým košem, jedna zídka a lavička z palet, kterou tu měli bezdomovci. Všechno je jinak pryč, pozemek, na kterém stála škola, slouží jako odstavná plocha místního autoservisu.
Ze školy nezbylo nic
Žádáme o svolení personál servisu a prolézáme plotem, abychom se pokusili najít alespoň malou připomínku toho, co tu dříve stálo a jakým příběhům posloužila tahle škola jako základ. Vše je ale marné, nacházíme jen hromady suti ze zděných základů jinak dřevěných budov. Už jsme viděli padat hodně legend, ale tahle ztráta je obzvlášť smutná.
Když naposledy procházíme školní brankou a ohlížíme se na vzrostlé ovocné stromy, které tu alespoň zatím zůstaly jako poslední připomínka slavného místa, přiletí k nám titulní strana časopisu Dikobraz z roku 1977. Zřejmě jako pozůstatek po dětech, kterým tohle místo kdysi dalo vzdělání. Teď už tu bohužel jen postávají rozbitá auta. Branka tiše končí s cvakáním, v uších nám zní Igor Hnízdo a těžko se bráníme povzdechu.