Robert Jašków o konci Ordinace: Nebyla to žádná prča, jako jeden z mála jsem četl scénáře
Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl, že bude Ordinace v růžové zahradě 2 končit?
Já jsem byl pochopitelně zaskočen, protože to oznámení přišlo, řekl bych, v nejméně vhodnou dobu. Všichni jsme doufali, že se Ordinace na obrazovkách ještě nějaký čas udrží. A byl jsem samozřejmě zklamán a smuten, protože se mi líbil směr, jakým se ubírala jak pro mě, tak pro spoustu postav, které v ní účinkují/účinkovaly.
Máte více informací o tom, zda a za jakých okolností se Ordinace vrátí na televizní obrazovky?
To, jestli bude Ordinace nějakým způsobem pokračovat, vám nemůžu ani potvrdit, ani vyvrátit, protože to sám nevím. Je dost možný, že nějakou formou, ať už podobnou nebo úplně jinou, se točit něco bude, ale kde se to bude vysílat, to sám nevím. Pochopitelně bych si to však přál.
Co se vám na natáčení nejvíc líbilo? Jak jste si celý proces užíval?
Natáčení není součinnost jenom jednoho herce s druhým hercem a případně režisérem. Já to přirovnávám k hospodě. Když ještě byly otevřený hospody, lidi tam nechodili, jenom aby byli s kumpány a kamarády, ale chodí tam i kvůli tomu výčepnímu, pinglovi a tý pěkný servírce. A tady to bylo to samý. Tady prostě nešlo jenom o to, potkat se s kolegou a herci, se kterými se znám mnoho let, ale byl tam i další podpůrný aspekt, bez kterého to nejde. Osvětlovačskej, rekvizitářskej, maskérskej a oblíkačskej support. V tomhle ohledu ten stroj Ordinace šlapal jako mašina. Byl tam lidský přístup, všechno, jak má být. Člověk se tam vracel rád, nebylo to jé, zase mě bude prudit Pavlína. V tom byla Ordinace vzácná.
Jenže natáčení nekonečného seriálu je časově i psychicky náročné...
Já už mám palici vytrénovanou tak, že už se nemusím dopředu učit texty. Pro někoho to ale asi náročné bylo. Jsem jeden z mála posledních, kdo si čte celé scénáře, všechny obrazy, protože když se točí na přeskáčku, tak to není žádná prča. Na místě je stylistka, co vám hlídá, co jste měl na sobě, ale musíte taky chápat ten koncept, že třeba točíte během čtrnácti dnů obraz, kterej se odehrává v díle číslo dvacet pět a na konci točíte obraz, kterej se odehrává v díle dvanáct. V jednom cyklu jsme točili většinou čtyři díly.
Jaká byla na place nálada, když padla poslední klapka?
Nálada byla melancholická, dojemná, plná víry v to, že se ještě potkáme. Ale nikdo nebyl naštvaný ani rozezlený. Všichni víme, že všechno jednou skončí.
Co plánujete dělat teď?
Teď se věnuji svým dětem, protože pracovat z domova nemůžu. Naši dva starší synové se chystají na přijímací zkoušky na víceletá gymnázia, tak je potřeba se jim věnovat. My dospělí to zvládneme, ale děti koronavirus zasáhl nejvíc. Nechci, aby jenom seděly a koukaly do počítače. My se taky neradujeme, ale pro děti je to zásadní. 23. jsem měl začít zkoušet Adamova jablka, kde jsem měl hrát titulní roli, ale bohužel to nepůjde.