Seriál Anatomie života začne zostra: Sestřička Ema Zárubová vystřihne prvotřídní striptýz
O něco ostřejší příběh než ostatní má ta nejmladší z nich – Ema Zárubová, kterou hraje vycházejí herecká hvězda Barbora Černá Život se s ní nemazlil, a tak se stalo, že se již v raném věku ocitla v roli matky samoživitelky.
A že to ženy, které zůstanou samy s dítětem, nemají zrovna jednoduché, je obecně známá věc. Okolnosti Emu donutily přivydělávat si na živobytí jako pracovnice eskortní služby. Jak takový "vedlejšák" vypadá, uvidí diváci hned v prvním dílu seriálu Anatomie života
Statečná herečka Barbora Černá ale i tyto choulostivé scény zvládla na výbornou, což můžete zhlédnout ve videu v odkazu. Jak se jí ale natáčely?
Barbora Černá v Anatomii života
- Dokážu si představit, že natáčení podobných okamžiků není pro herečku zrovna příjemné. Jak jsi se s tím "poprala" ty?
- Jsi stydlivá?
- Funguje třeba to, že si člověk dá před natáčením podobných scén na posilněnou panáka?
- Kolikrát se tahle scéna točila?
- Měla jsi přesné pokyny od režiséra, nebo to bylo zčásti na tvojí invenci?
- A co tvůj kolega Lukáš Melník? Muselo to být svým způsobem legrační… Nesmáli jste se mezi klapkami?
Už když jsem se seznamovala s rolí Emy, bylo mi jasné, že tyhle scény budou součástí natáčení. Ale právě proto, že jsou logickou součástí příběhu a dává mi to z hlediska role smysl, bylo to pro mě snazší. Navíc to k herectví prostě patří.
To záleží na situaci. Pokud se bavíme o osobním životě a jsou v tom city, stydlivá dokážu být, a to celkem dost... Na place tyhle pocity ale dokážu vypnout. Když jsem zrovna Ema Zárubová, pro kterou je svádění vlastně práce, tam pro stydlivost není místo.
Naopak, určitá kontrola nad situací je v tomhle případě žádoucí. Vžila jsem se do role a pomohlo mi to. Stydlivost jinak naštěstí umím většinou dobře skrýt. Navíc vyzkoušet si být někým jiným je pro mě vždycky dost zábavný a občerstvující…
Vsadím se, že u někoho to může fungovat dobře, já to ale ještě nezkoušela. Třeba příště…
Tuším, že minimálně pětkrát. Nebo osmkrát? Vzhledem k tomu, že jsme všechny hotelové scény točili v jeden den, je těžké to říct přesně. Určitě to ale bylo víckrát než jednou.
Přišla jsem s vlastním návrhem a rovnou se režiséra Petera zeptala, co podle něj funguje a co ne. Peter je naštěstí velmi empatický režisér, takže mě vedl tam, kde to bylo třeba, a na opravdu intimní scénu vyhnal většinu štábu z pokoje.
Smích je lék na spoustu věcí, a tady to nebyla žádná výjimka. Hned v první klapce se mi navíc při smyslném svlékání zasekl zip, což odrovnalo celej štáb a fungovalo to jako dobrej „ice breaker“. Mezi klapkami jsme jinak házeli vtipy, což nám pomohlo se uvolnit a brát to víc v pohodě.