Sexperimentátorka prozradila trik, jak obere chlapa na baru, leje do něj panáky a sama je v pohodě!

Kdyby se dalo obstojně vydělávat chlastáním, půlka republiky jezdí v BMW a v parlamentu by se přestalo krást. Mně se povedlo přijít na to, jak si díky alkoholu přijít na ucházející kapesné. Je to až překvapivě jednoduché. Nedělám sládka v upatlaném pivovaru, nejsem sommeliérka a netrmácím se jako barmanka, třebaže poslední víkendy na barové židličce trávím víc času než kdejaký zkrachovalec hojící přes promile rány života.

Nejsem násoska. Do baru chodím v první řadě pro inspiraci. Je to jedna z věcí, která velké autory, jako jsem já a Ernest Hemingway, spojuje. Mám několik oblíbených podniků na Praze 1 a 2, ale osazenstvo se vesměs neliší.

Nadrané cizince střídají hipsteři s nesmyslnými kérkami, podnikatelé s deseti úvěry, bezpohlavní odborníci na pravdu a zástupy pipin, které čekají jen na to, až se ve dveřích objeví nějaký slavný ksicht. Zatímco všichni utápí smutek v alkoholu, já poslouchám rozhovory, nasávám (pouze informace) a čekám na moment, kdy se některý z přítomných pučmeloudů rozhodne zlákat mě na drink.

Dlouho to netrvá a první muž zve na pitivo dle mého výběru. Barmana prosím o dvě velké vodky a vůbec mi nevadí, že jsou oči nápadníka přitahovány pouze naducaným výstřihem Kdybych to nechtěla, chodila bych do baru v roláku. Následuje trapný rozhovor a hra na přátelství, které vyprchá rychleji než vypité skleničky. Druhá runda přichází po pár minutách a já žádám o další vodky, což štramáka ani v nejmenším netankuje.

Stejnak mu jde jen o to jedno. Chce mě mít hezky namotanou a povolnou! Kdyby to někdo nevěděl, jednou z oblíbených balících taktik je holku opít tak, aby dala klidně i Quasimodovi, ale nepoblila při cestě do postele taxík. Vypité množství alkoholu tak v namlouvacím rituálu hraje dost významnou roli Čas utíká, štramákovi se čím dál víc motá jazyk a vypadá to, že páté kolečko velké vodky už neustojí. A taky že jo! V horším případě padá hlavou na bar, v tom lepším platí poslední účet, neartikulovaně se loučí a uvolňuje prostor dalšímu, který se mě pokusí opít. A já? Já si sice hraju na omámenou, avšak jsem absolutně v pohodě a dávám repete.

Nedělá mi to problém. Za normálních okolností jsem po dvou skleničkách Pálavy víc ukecaná než slečna z telefonní ústředny, ale když si chce člověk vydělat, musí zůstat střízlivý! To vám potvrdí každá učitelka ze základky.

Jak je tedy možné, že ani po hektolitru ruského národního nápoje nelezu po čtyřech? Kozaté holky a majitelé barů totiž moc dobře vědí, jak z uřvaných Anglánů a ožralých nadrženců vytáhnout nějaký ten drobák. V dovolenkových destinacích u moře si holky vydělávají běžně jako rozjuchané turistky tančící na baru, v centru Prahy se stačí domluvit na tom, že mi barman bude místo vodky nalévat čistou vodu z kohoutku. Na první pohled nikdo nic nepozná, a pokud se nestane něco opravdu nečekaného, tenhle neškodný podvod prochází úplně bez komplikací.

Nechávám se celou noc zvát, a kdyby náhodou začala atmosféra houstnout, měním lokál a jdu si pro další provize. Z velké vodky mám většinou rovné kilo, což za těch pár minut přetvařování a vdechování alkoholových výparů není špatné odškodné. Fixlovat lze pochopitelně i další drinky od vína v podobě brusinkového džusu po koktejly hrající všemi barvami.

Bez bolehlavu a s pár litry v kapse se těším na další víkend a už nyní varuji všechny sexuchtivé pány potulující se po barech. Až se příště pokusíte opít nějakou kočičku, zkuste ochutnat i z její skleničky. Třeba zjistíte, že se vám to jen tak nepovede.

Julie Hojdyszová jako oběť nechutného obtěžování. Odporná zpráva od zvrhlého fanouška