Skutečný příběh exorcismu: Anneliese Michel jedla pavouky, drápala se do krve a vídala ďábla
Anneliese Michel přišla na svět dne 21. září 1952 v Bavorsku. Narodila se do katolické rodiny a s rodiči a třemi sestrami chodila dvakrát do týdne na bohoslužby. První náznaky toho, že s ní nebude něco v pořádku, se objevily, když jí bylo 16 let.
Dívka, kterou okolí popisovalo jako velmi pracovitou a extrémně věřící, ve svých 16 letech utrpěla v noci záchvat. V křečích si prokousla jazyk a tvrdila, že cítila neznámou sílu, která ji tiskla k matraci. Podle lékařů byl záchvat způsoben epileptickým onemocněním, na které pak Anneliese brala léky do konce svého života.
Zatímco podle některých pramenů byla Michel v roce 1970 v psychiatrické léčebně, jiné vyprávějí o ozdravném pobytu v lázních, na který odjela po zánětu plic. V té době u ní došlo k dalšímu záchvatu, upadla do bezvědomí a v následujících dnech začala poprvé zaznamenávat vidiny ďábla. Ty u ní, jakožto u silně věřící dívky, vyvolaly apatii a deprese.
Žádost o vymítání
Stav Anneliese se začal zhoršovat a okolí zaznamenávalo změny v jejím chování. Slyšela hlasy, podle kterých měla shnít v pekle, v noci nespala a během modliteb se jí stále zjevoval obličej ďábla. Při výletu do San Damiana už byli její blízcí věřící přesvědčeni, že je posedlá - cokoliv spojeného s vírou v ježíše v ní vyvolávalo vztek a nedokázala projít ani okolo krucifixu.
Rodina Michel začala její stav konzultovat s knězi a opakovaně žádala o exorcismus Anneliese se mezitím už nedokázala podívat ani na svatý obraz a v noci z plna hrdla křičela o pomoc. Ačkoliv církev zpočátku nechtěla o vymítání ani slyšet, roku 1975 k němu dal biskup svolení.
Exorcismus
K prvnímu exorcismu došlo tři dny po Anneliesiných 23. narozeninách. V té době už mladá žena dělala spoustu velmi znepokojivých věcí, které by za normálních okolností neměla pod vlivem předepsaných medikamentů dělat - ryla do zdi nehty tak silně, až jí upadly, způsobovala si krvavé odřeniny a měla dokonce i jíst hmyz či smáčet hlavu v toaletě.
Během prvního vymítání začala mluvit mrtvými jazyky, které se dle slov svých blízkých nikdy neučila. Knězům Ernstu Altovi a Arnoldu Renzovi měla sdělit, že ji ovládá hned několik démonů, mezi nimi například Jidáš, Adolf Hitler či samotný ďábel. Proces byl i nahrán na magnetofon a církev nahrávku dodnes uchovává jako důkaz o existenci satana.
Na žádost samotné Anneliese se její rodiče přestali o jejím zdravotním stavu radit s lékaři a vše tak zůstávalo pouze na kněžích a vymítání. Každý týden dvakrát tak Michel podstupovala čtyřhodinový exorcismus, zhruba po dobu 10 měsíců. Až do své smrti neměla přestávat agresivně reagovat především na svěcenou vodu, kopala kolem sebe a snažila se ostatní v pokoji pokousat.
Smrt Anneliese Michel
Psalo se 1. července 1976, když Anneliese Michel u sebe doma zemřela. V pitevní zprávě stálo, že důsledkem několikaměsíčního vymítání zemřela na podvýživu a dehydrataci. Údajně ale jídlo i vodu odmítala sama a nedocházelo tak k odpírání základních lidských potřeb ze strany církve.
Podle vyšetřovatelů bylo ještě týden před smrtí Anneliese možné jejímu skonu předejít. Rodiče i kněží byli odsouzeni ke třem letům ve vězení. Ostatky Anneliese Michel dodnes leží na jednom z bavorských hřbitovů a ačkoliv k exhumaci došlo jen jednou, dva roky po jejím pohřbu, stále se traduje, že její tělo neprochází rozkladem tak, jak by mělo.