Šlachtův zásah v Nečasově éře byl nešťastný. Několika lidem zničil život, říká Tuhý
Česko v čele Interpolu vnímám jako úspěch
Vy jste do diplomacie přišel z bezpečnostních složek. Bezmála 30 let jste byl policistou, poslední čtyři roky na vrcholu kariéry dokonce policejním prezidentem. Jaký je v tom rozdíl?
Policejní prezident je z pohledu aktivní zátěže asi ve vyšší frekvenci. Vede sbor, který má 50 tisíc lidí. A samozřejmě odpovědnost za tak velkou množinu lidí s sebou nese i větší nárok. Práce ambasadora je úzce zaměřována na aktivity českého státu v přijímajícím státu. Je to spousta projektů, které se v přijímající zemi realizují. Jsou to podpůrné aktivity pro podnikatelský sektor. Stále je to ale služba pro stát.
Jaké kompetence a zkušenosti si pro službu velvyslance berete z původního postu policejního prezidenta? Ptám se, protože některými je vaše angažmá v diplomacii označováno jako trafika.
Už jako policejní prezident jsem spoustu kroků směřoval do zahraniční politiky. Jeden ze zásadních byl, že jsem jako první policejní prezident velmi aktivně vtáhl českou policii do činnosti Interpolu. Dneska sklízíme ovoce. Můj nástupce Jan Švejdar dokončil jednu z fází, kdy máme dneska v nejvyšším vedení Interpolu svého člověka, máme viceprezidentku Interpolu. To je něco, co se připravovalo x let. Historicky poprvé za mého působení se tato záležitost spustila v Praze na mezinárodní konferenci Interpolu, kde se řešila globální témata. A podařilo se nám i díky tomu prosadit jednu z metod, která je uznávaná celosvětově, a je to metoda reliéf v rámci Národní protidrogové centrály. Je to metoda zkoumání stop v souvislosti s drogovou problematikou. To považuji za obrovský úspěch českého státu. Když se na to podívám, tak je to vlastně taková bezpečnostní diplomacie. Při prosazování těchto věcí jsem byl už tehdy nucen komunikovat se spoustou velvyslanců a diplomatů.
Šlachta je podle něj zhrzený četník
Vy jste ke konci svého působení u české policie uvedl, že jste vnímal určité tendence, že by měl být vyměněn policejní prezident. O jaké tendence a z čí strany šlo?
Všichni, kdo sledovali moje působení u policie od roku 1991, viděli, že jsem nebyl nikdy s nikým provázán. Proto mě ani za celou dobu neprovázely žádné skandály. V určitou dobu se ale začaly vytvářet nějaké tlaky ze strany některých policistů či státních zástupců. A pokud není důvěra státních zástupců ve vedení policie, tak pak tam ti lidé nemohou být. Dalším signálem bylo, že byli oslovováni někteří policisté s otázkou, jestli by nechtěli být policejním prezidentem. A to byl signál toho, že se mnou už nepočítali.
Nepřipravenou kauzou zničili životy
To byla doba, pro kterou se vžila mediální zkratka „válka o policii“. Došlo ke slučování dvou elitních policejních útvarů. Což tehdy velmi nelibě nesl šéf jednoho z nich, ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, který se před příchodem k policii živil jako traktorista. Četl jste knížku, kterou vydal?
Nečetl. Byl jsem s ní trošičku konfrontován některými novináři. Já si myslím, že Robert Šlachta napsal z pohledu toho zhrzeného četníka, který opustil službu, věci, které už dávno byly zveřejněny v různých konkrétních médiích, s kterými on celý život spolupracoval. Já osobně jsem s Robertem spolupracoval, měli jsme dobré období, spolupráce byla výborná. Potom se vymezil. V tuto chvíli neobohatí mou knihovnu a budu tam mít hodnotnější autory.
On zvažuje kandidovat. Neuvažujete o tom samém?
Ne. Já chci sloužit pro stát.
V červnu 2013, kdy právě plukovník Šlachta přišel zatýkat na Úřad vlády, jste už byl na policejním prezidiu. Tehdy to probíhalo za přítomnosti kamer, šéfka kanceláře tehdejšího premiéra Petra Nečase byla policisty při zatýkání sledována i ve sprše, mířili na ni prý samopaly. Kvůli policejnímu zásahu, který Česko sledovalo v přímém přenosu, padla vláda, dodnes ale nikdo s žádným drakonickým trestem neodešel. Lze se domnívat, že jsme byli svědky státního převratu prostřednictvím policie. Nehodnotíte to s odstupem času jako zbytečnou práci a Šlachtův přešlap?
Těžko to budu soudit, protože já se nikdy nedostal k obsahu toho případu. Všechno, co o tom vím, vím z médií. Nedovedu to posoudit. Že je v ČR spousta kauz, které nejsou dokončeny, které jsou vedeny hodně mediálně více než trestně, tak to pak ovlivňuje výsledek. Byl jsem zastáncem toho, že každá kauza měla být dobře připravena, než se měla medializovat. Protože vy způsobíte spoustě lidí možná taková traumata a takové nepříjemnosti, které jim ty životy zničí.
Účelového pošpinění už se nezbavíte
Což se asi mohlo stát, když soudy ani po sedmi letech nikoho za katr neposlaly, tak asi tu vinu neprokázaly a ten zásah z roku 2013 mohl být jen divadlem a ukázkou moci státních zástupců. Může mít po tomto člověk důvěru v systém?
Víte, co? Já vám řeknu vlastní zkušenost. Já jsem byl konfrontován kvůli tomu, že jsem byl policejní prezident. Byl jsem předmětem vykonstruované kauzy. To byl ten „brutální únik informací“. Soudy uznaly, že to bylo špatně, že to bylo účelové, jen aby mě to dostalo do špatného světla. Já mám čisté svědomí. Nic jsem neudělal, ten soud to prokázal. Dokonce i vyšetřovací komise došla k tomu, že to, z čeho mě chtěli obviňovat, bylo úplně jinak. Nezměníte to. Tím, že to probíhalo pod drobnohledem médií, už se toho nezbavíte.