Smíření s osudem: Čekám už jen na smrt, říkal Jan Skopeček (†94) před svým odchodem
Jiří Krampol, herec
„Neblbněte… Ach jo. Ještě asi před půl rokem jsem za ním byl na návštěvě. Ptal jsem se ho: ‚Honzo, jak se cítíš?‘ Odpověděl mi: ‚To víš, čekám už jen na smrt a žiju ze vzpomínek.‘
V pokojíku v tom domově měl fotky z divadelního představení a masku z jedné hry, vzpomínky na divadlo pro něj byly vším. Jinak i když ještě v pubertálním věku zažil koncentrák, celý život byl pozitivní, nikdy jsem ho neviděl naštvaného. Měl pořád lehce ironické poznámky, uměl hodně pobavit.
Hodně mu před časem ublížila smrt Věry Tichánkové. Byli spolu neuvěřitelně dlouho, byl na ní závislý.“
Václav Vydra, herec
„Ježišmarjá, to mě mrzí. To byl tak bezvadný pán. Nehráli jsme spolu zase úplně moc, ale když už, tak to stálo za to. Byl samozřejmě v Kameňácích. O pauzách vyloženě žádnou zábavu nedělal, ale sem tam něco výborně glosoval. Moc nemluvil, jak ale něco řekl, stálo to za to.
Pamatuju si, že jsme spolu jednou hráli policajty, já mladého, on zkušeného. Měli jsme na natáčení volhu s tlampačem. A mezi natáčením jsme jezdili po vesnici a vykřikovali tam nějaké hlouposti. Byla to strašná sranda. I po letech jsme na to ještě moc rádi společně vzpomínali. Naposledy jsme ho s Janou (manželka Jana Boušková – pozn. red.) viděli na jeho devadesátinách, s Janou jsme se zastavovali v domově seniorů, kde už žil. Bude mi chybět.“
Jaroslava Obermaierová, herečka
„Ne, to ne! To je vážně smutná informace, to mi nedělejte. Jan Skopeček byl moc fajn. V divadle jsme spolu byli jen krátce, ale před kamerou jsme se sem tam potkávali. Byl to pohodář, byl to humornej, prima chlap. Měla jsem ho moc ráda a jako herce jsem ho obdivovala.“
Zemřel poslední mohykán
Oldřich Navrátil, herec
„On umřel? To je škoda. Tak už odešel poslední mohykán… Nebyli jsme přátelé, jen jsme se sem tam potkali na natáčení, ale považoval jsem ho skvělého herce.“
F. A. Brabec, režisér
„Vánoční Kameňák je poslední film, v kterém se Jan Skopeček objevil. Měl už malou roli, ležel tam v posteli v nemocnici, z naší strany šlo především o poctu jeho jménu a herectví. Byl strašně vděčný, že jsme ho vzali na plac a že se tak mohl ještě jednou objevit mezi filmaři. To prostředí miloval a chybělo mu, že už nemohl hrát.“
Miroslav Táborský, herec
„To mě mrzí. S Janem Skopečkem jsem měl příležitost objevit se nejen před kamerou, ale protože jsme byli i v angažmá v Divadle pod Palmovkou, hrál jsem s ním i na jevišti. Měl kouzelný úsměv, on měl zase rád ten můj. Rád na něj a na spolupráci s ním vzpomínám. Moc toho nenamluvil, ale když už něco řekl, bylo to skoro vždy vtipné.“