Smutný pohled na Martina Kociána. Tohle s ním udělalo dvacet let na drogách
Martin Kocián se na první pohled nezměnil, ten druhý ale odhalí smutnou realitu. Drogová minulost, nejspíš i přítomnost, se na něm totiž pořádně podepsala, což je zřejmé i ze snímků, které jsme při pátečním setkání s ním pořídili. Ačkoli v sobě má stále tu jiskru, díky které si ho zamilovaly tisíce dívek z celé republiky, už to dávno není ten “Lunetic”, kterého jsme znali.
Na konci devadesátých let nebyl snad dívčí pokojíček, ve kterém by nevisel plakát s jeho podobiznou. Martin Kocián se ale s rychle získanou slávou vyrovnával po svém. Zatímco kapela Lunetic, kterou v roce 1995 založil spolu s Alešem Lehkým, získávala jeden úspěch za druhým, on čím dál víc propadal do drogové závislosti. Až to vyústilo v rozpad nejslavnějšího českého boybandu, ke kterému došlo v roce 2003.
Dvacet let na drogách
Ani téměř dvacet let poté ale není Martin Kocián čistý. Ačkoli zbývající členové založili rodiny, žijí spořádané životy a dodnes spolu koncertují, on se stále jen pokouší žít bez drog. “Jsem čistý tři měsíce,” prozradil během rozhovoru, ale bylo na něm znát, že lepší časy má dávno za sebou.
Podlité oči, nateklý obličej, prořídlé vlasy. To je Martin Kocián dnešních dní. Sice by se rád vrátil zpátky na výsluní a touží po koncertě v O2 areně k příležitosti 25 let od založení Lunetiku, ale je zřejmé, že jde spíš o zbožné přání než cokoli jiného. Toho si je vědom částečně i on, přestože si to nechce připustit.
Bydlí stále s mámou
Rád by byl zase jednou čistý delší dobu, ale nedokázal nám slíbit, že to vydrží. Jenom smutně vzkázal své teprve dvanáctileté dceři, že by neměla nikdy brát drogy, a sebe ukázal jako odstrašující případ. Je si totiž dobře vědom, že jeho blízcí to s ním neměli jednoduché.
“Nechápu, jak to moje máma zvládá. Je to moje máma. Jediný člověk. Brácha a máma. Je jí asi sto devět let a stále chodí do práce. Máma mi pomohla nejvíc. Kdybych neměl mámu, byl bych asi v base,” říká bez obalu Kocián s tím, že spolehnout se může právě jenom na svou maminku.
“Teplo domova mám u mami. Jsem mamánek. Když byl covid, tak jsem tam bydlel. Je to můj domov. Bydlím pořád s mámou,” přiznal bez studu Kocián, který za čtyři roky oslaví padesátku. A protože se poslední dvě dekády nedokázal postavit na nohy, těžko si představit, že by se mu to ještě někdy povedlo.
Související články
Martin Kocián je upřímnost sama: Fetovat nikdy nepřestanu, nejradši mám pervitin a LSD
Martin Kocián hledá partnerku na zimu. Teď jsem svobodný a užívám si, ale budu potřebovat zazimovat, říká
Martin Kocián poctivě trénuje na zápas s Kunštárem: Ještě chvíli a bude z něj Rambo
Martin Kocián o toxické psychóze: Prsty, kde slunce nesvítí, a nahatý úprk před mravenci
