Socialistické školní potřeby: Jaké pomůcky jsme za minulého režimu sháněli?
Největší životní změnu představoval začátek školního roku pro prvnáčky, kteří se setkali s novou autoritou v podobě učitele a také se museli vyrovnat s novým prostředím. První třída také znamená první školní brašnu - tedy velkou událost. Vzhled aktovek v sedmdesátých letech ale takové míře výjimečnosti neodpovídal. Tehdejší brašny totiž nevypadaly nijak pěkně a svým vzhledem spíše připomínaly aktovky, s nimiž chodili tatínkové do práce.
Hlavním výrobcem školních tašek v Československu byly Kožedělné závody Klatovy, neboli Kozak. Inovace ve vzhledu aktovek přišly až na konci sedmdesátých let, kdy se na nich objevily kupříkladu obrázky od Disneyho či jiní kreslení hrdinové.
Další nezbytnou školní pomůckou byly učebnice, tedy čítanky, slabikáře či početnice. Ty byly v oběhu pěknou řádku let a také podle toho mnohdy i vypadaly. "Zdobily" je ilustrace malých pionýrů, početnicové letky migů či rudých hvězd. Z obrázků je patrné, jaké bylo ideální rozdělení rolí v rodině a dětem bylo dáváno příkladem i vysoké pracovní nasazení maminky a tatínka. Monopol na výrobu učebnic mělo Státní pedagogické nakladatelství, na Slovensku Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Pro sešity, igelitové obaly a ostatní potřeby se chodilo do papírnictví, kterému se někdy říkalo zkratkou Narpa - národní papírnictví. Rozdíl oproti dnešku byl v tom, že si nikdo nebyl jistý, zda sežene vše, co potřebuje. Obzvlášť těžké bylo shánění obalů na sešity a učebnice. Sešity měly jednotný vzhled, jediný rozdíl byl v jejich velikosti.
Psací a jiná pera vyráběl Centropen, který v šedesátých letech produkoval dva a půl milionu plnících per ročně. Pokrok následně zaznamenala pera s inkoustovými bombičkami, která nešpinila. Úžasnou novinkou byly také fixy vyráběné v závodě skláren Kavalier. Hlavním výrobcem psacích potřeb ale samozřejmě byl a doposud je podnik Koh-I-Noor. Jejich pastelky, gumy, vodovky či rýsovací potřeby jsou ceněné dodnes.