Stalin by se konečně mohl dočkat rekonstrukce, vzniknout by tam měla galerie současného umění

Z hlediska ideového je zde snaha zachovat, pokud to bude technicky a ekonomicky možné, alespoň část původního objektu s jeho obrysovou křivkou a prezentovat tak historickou stopu doby, kdy

objekt vznikl. Novou náplní výstavami děl a způsobem jejich implementace (objekt v objektu) do současné rigidní srostlice ukázat ideový posun, který se udál za posledních 70 let. Právě tento dvojitý kontrast, jak myšlenkový, tak stavebně architektonický, by mohl vnést příjemné symbolické pnutí a tření a mohl by být ku prospěchu při tvoření nového genia loci tohoto svébytného a unikátního prostoru.

Koncepce nového využití

Pomník a nově vzniklý moderní výstavní prostor jsou dva fenomény, které právě ono absurdní a politické výmluvně spojuje. Prostory „Bunkru“ mohou dobře sloužit k prezentaci čtyř hlavních, vzájemně souvisejících a doplňujících se obsahově-funkčních celků:

• 1. Sen o společné budoucnosti: Hlavní výstavní sál

Navrhovaný provozovatel: dle výstupu ze Studie proveditelnosti zpracované na základě Memoranda Národní galerií v Praze ve spolupráci s MHMP.

• 2. Letité dilema architektů – Letenské sady

Kulturně-historická prezentace historie místa, nerealizované návrhy na jeho architektonickou úpravu (včetně Kaplického knihovny), realizovaný Stalinův památník a osudy místa po jeho zničení. Navrhovaný provozovatel: dle výstupu ze Studie proveditelnosti zpracované na základě Memoranda Národní galerií v Praze ve spolupráci s MHMP.

• 3. Od abstrakce k socialistickému realizmu 50.léta 20.století v umění

Přiblížit dobu nastupujícího totalitárního režimu, jeho politického a společenského zázemí, představit estetickou unifikaci veřejného prostoru, masovou propagandu a její nástroje; zdroje a charakteristické příklady oficiálního umění versus neoficiální tvorba (zdroj – sbírky městských sbírkových institucí jako GHMP a MHMP; ucelená prezentace 50.let v Praze i v ČR stále chybí, v depozitářích je proto značné množství divácky atraktivních exponátů). Navrhovaný provozovatel: dle výstupu ze Studie proveditelnosti zpracované na základě Memoranda Národní galerií v Praze ve spolupráci s MHMP.

• 4. Streetartová revoluce

Zachovat stávající využití místa neoficiální kulturou nejmladší streetartové generace, resp. toto využití podpořit odpovídajícím architektonicko- urbanistickým konceptem vnějšího prostředí (graffiti, plocha pro skateboardisty ad.) V interiérech lze programově počítat s prezentací kultury a umění nejmladší generace – spolupráce se soukromými galeriemi (dlouhodobý pronájem výstavních prostor), vytvořením klubového zázemí pro mladou generaci (koncertní a kongresové prostory, prostory pro divadlo či klubové kino, bary ad.) Navrhovaný provozovatel: privátní subjekty v komerčním pronájmu.

Na základě studie vstoupil odbor hospodaření s majetkem MHMP do jednání se zástupci Národní galerie v Praze s cílem prověření možnosti zajištění využití rekonstruovaného objektu. Rada by měla schválit záměr uzavření memoranda mezi Hlavním městem Prahou a Národní galérií v Praze (dále NGP) na spolupráci při záměru rekonstrukce a budoucího využití stávajícího torza pomníku J. V. Stalina. NGP zajistí zpracování Studie proveditelnosti, která svým účelem rozpracuje provozní program využití Stalinova pomníku.

Architektonický popis

Architektonický koncept vychází z pročištění středové části a vložení nového objektu doprostřed dispozice. Stávající „les“ železobetonových sloupů zůstane tak zachován v bočních křídlech. Dojde k novému troj respektive pětitraktovému uspořádání dispozice. Do nově vzniklého prostoru je tedy vložen samostatný „objekt“, kde bude umístěn výstavní sál. Tento koncepční přístup nám umožní vytvořit monoprostor s velkorozponovou konstrukcí a rozmístit jednotlivá plátna v ideálních pozorovacích vzdálenostech. Z hlediska TZB se bude jednat o „objekt v objektu“, vytváření stabilního klimatu s muzeálními požadavky bude také snazší. Objekt bude zcela obchozí. Výška bude nadefinována dle potřeby, kolem objektu bude vytvořen světlíkový lem, který nasvětlí vnitřní obchozí foyer.

Boční trakty budou také využity jako výstavní sály, lze je nechat volně propojené s centrálním obchozím atriem či je flexibilně oddělit a vytvořit v nich také požadované „muzeální prostředí“ respektující danou vlhkost a teplotu. Jedná se o výstavní sál č. 2 a 3. V této variantě se počítá pouze s jejich základní sanací, aby je bylo možné užívat. Architektonickým výrazovým prostředkem zde bude kontrast a „ideové“ pnutí mezi přiznanou totalitární konstrukcí železobetonového skeletu a vloženým prvkem objektu výstavního sálu s kontrastním humanizovaným pláštěm. Objekt je „jakoby“ vklíněn do rigidní konstrukce, jeho centrální poloha ho předurčuje k umístění např. velkoplošných děl. Spodní část vloženého objektu je prosklena, plná část „levituje“ nad ní.

Historie objektu

Někdejší monumentální sousoší diktátora Josefa V. Stalina na Letenské pláni je ideově jednoznačně spojeno s dobou politické tyranie a občanské nesvobody. 1948 vyhrávají komunisté volby a Klement Gottwald se stává prvním „dělnickým“ předsedou vlády. 1949 se za účasti komunistického prezidenta Antonína Zápotockého pokládá základní kámen ke stavbě rozsáhlé konstrukce podnoží Stalinova památníku. 1955 je sousoší dokončené, 1962 vyhozené do vzduchu.

Historie jednoho z nejobskurdnějších památníků poválečného totalitárního režimu je pevně zakotvena v 50.letech 20.století, v době plné politických absurdit a ideových kotrmelců, v době spojující nadšenecky naivní optimizmus z právě skončené války s nedoceňovaným nebezpečím nastávající politické a osobní nesvobody.

Toto příznačné napětí se odráželo v intelektuální atmosféře společnosti, jejímž atributem se stala kulturní a umělecká revoluce: od západoevropské individualistické tradice avantgardy směrem k novému sovětskoproletářskému masovému umění, jehož výrazem byl socialistický realizmus.