Stářím otrávený Luděk Sobota: Život už mě někdy nebaví, nejradši bych s tím sekl

Luděk Sobota vydal druhou knížku, ale z úspěchu nadšený není.

Luděk Sobota už nemá na legraci moc síly.

ROZHOVOR

O herci a komikovi Luďkovi Sobotovi (78) se již dlouhá léta ví, že trpí depresemi, s nastupujícím podzimem života se ale jeho nálady prohlubují. „Nejradši bych se vším sekl,“ řekl eXtra.cz o tom, že život, který se mu podle jeho názoru blíží k závěru, ho baví už jen chvílemi. „Chodím jen do baru za ženou, jinak už nikam,“ tvrdí otráveně.

16. 04. 2022 05:00 | Autor David Zápal

Luděk Sobota: Nemám sílu

S hercem jsme hovořili v souvislosti s tím, že nedorazil na pohřeb kamaráda Josefa Aloise Náhlovského. „Vážně nemocný nejsem, ale už to není ono. Takže jsem požádal svou ženu, aby tam šla místo mě,“ vysvětloval nám herec Luděk Sobota.

Hrajete ještě?

„V květnu máme představení v Semaforu a pak zájezd tuším do Litvínova, ale už se mi upřímně řečeno nechce ani na ty zájezdy.“

Kdybyste se rozhodl skončit, nikdo vám to nemůže mít ve vašem věku za zlé.

„Myslíte celý život ukončit?“ (lehce se usměje)

Myslím herectví, pracovní kariéru.

„Nejradši bych s tím sekl se vším. Jinak jsem vydal i dvě knížky, první nakladatelství zkrachovalo, druhou jsem vydal u Albatrosu, ale taky se o tom nějak nemluví. Ale nemám sílu sám to propagovat.“

REAKCE

Luděk Sobota (78) se odmítl přijít rozloučit s kamarádem Náhlovským: Už na to nemám

Sobota tráví stáří v baru

Věřím, že to myslíte s nadsázkou, že byste s tím sekl. Ale stáří umí být otravné, že?

„Je to hrozný. (ironické uchechtnutí) Proto se mi u posledního filmu, který jsem natáčel, líbí název: Stáří není pro sraby. Ten je výstižný.“

Pořád vás ale má co potěšit.

„Moje žena se synem si pronajali dům. On tam má posilovnu, manželka od pěti do osmi v baru obsluhuje lidi. Baví ji to. A já tam občas k nim zajdu, ale to je vše, kam chodím. Jinak nikam.“

Je ze mě dědoušek

Pravidelně jste také vyrážel na procházky.

„Na ty pořád chodím, zrovna jsem se z jedné vrátil. Nevím, jak to říct, ale chodím strašně pomaloučku jako dědoušek. Jsem pán v letech.“

Vzpomínáte na to, když vám bylo třeba dvacet?

„Jednou mi říkal Miloš Kopecký, že by nechtěl znovu dvacet nebo třicet, ale že touží, aby se vrátila čtyřicítka. To by bylo fajn. Taky bych to bral, ale teď už se mi to spíš blíží k závěru.“

Tak vám držím palce, ať je ten závěr co nejdál. Ať vás to tu pořád baví.

„Chvílemi mě to tu už opravdu nebaví. Ale chvílemi jo. Třeba když je hezky jako dnes, tak je to dobré. Zatím netrpím bolestmi, ale trpím jinak. Žena třeba přede mnou schovává slivovici, takže ji teď nemůžu najít.“ (směje se)