Startky a další: Jaké cigarety se kouřily za socialismu a kolik stály
O škodlivosti kouření se před listopadem 1989 příliš nemluvilo. Kouřilo se prakticky všude. Cigarety vyráběly národní podniky sdružené pod Československým tabákovým průmyslem. Vyráběly se i doutníky a na své si přišli i milovníci dýmek.
Zápotockého požehnání
Kuřáci za éry minulého režimu dostali požehnání od někdejšího šéfa odborů a ministerského předsedy Antonína Zápotockého, který po únorovém převratu v roce 1948 ve filmovém týdeníku prohlásil: “Tabák sice není potřebný k životu, ale není nutné jen žít, je třeba také užít. A cigarety? Ty patří k lepší životní úrovni.” Tabákové výrobky byly posléze zařazeny mezi základní spotřební zboží a jejich milovníci měli pré.
Startky jako vyjádření statusu
V Československu existovaly tři hlavní továrny na výrobu tabákových výrobků - v Kutné Hoře, v Hodoníně a v Novém Jičíně. V Kutné Hoře se vyráběly Sparta, které přišly do trafik ve čtyřiašedesátém roce. I když na krabičkách stála vytištěná pevná maloobchodní cena osm korun československých, prodávaly se za tuto cenu jen někdy. Sparty byly vyjádřením určitého sociálního statusu a staly se také jistým druhem platidla.
Poválečná doba přála levným cigaretám baleným po deseti kusech, jako byly partyzánky, které jste mohli sehnat za korunu šedesát, lípy za dvě koruny nebo letky. Tyto značky tvořily ještě v padesátých letech devadesát procent produkce. Poté se na trhu objevily startky, působící na něm až dodnes.
Kromě cigaret v klasickém balení se v trafikách objevily i luxusnější verze v plechových tabatěrkách, například Vysoké Tatry či Club Special. Až v první polovině šedesátých let přišly první cigarety s filtrem, jako astry, filtry nebo vlasty. V dalších letech se značné oblibě těšily i cigarety značky Clea, pomineme-li tedy nedostatkové sparty. “Klejky” pak ale vyšachovaly petry.
Egyptské kleopatry a nedostupné "ameriky"
Co se týče dovozových cigaret, z Kuby k nám přišly nejprve bezfiltrové ligeros a později i s filtrem partagas. Z Egypta se dovážely kleopatry, z Francie zase Gitanes nebo Gauloises. Kuřivo dovážené ze Západu bylo pro drtivou většinu obyvatel Československa cenově nedostupné. “Ameriky” si milovník cigaret dopřál jen čas od času, protože jejich cena od dvaceti korun nešla s průměrným platem dohromady. Ještě dražší než americké cigarety byly ty anglické, nesoucí informaci, že jsou vyráběné se svolením Jejího Veličenstva.
V zemi, kde se kouřilo téměř vždy a všude, bili lékaři na poplach marně. Statistické údaje o vlivu kouření tabáku na délku života a výskytu kardiovaskulárních onemocnění v Československu neexistovaly, nicméně doktoři poukazovali na fakta, která měli k dispozici z výzkumů z USA a z Velké Británie. Výsledky hovořily jasně - úmrtnost stoupá s počtem denně vykouřených cigaret. Na to tuzemští výrobci zareagovali novými vzhledy krabiček, svěžími barvami a zdravými motivy. Až v roce 1979 se na československých cigaretách objevilo decentně ukryté varování o škodlivosti kouření.