Superžena Angelina Jolie ronila krokodýlí slzy u památníku v Srebrenici: Horší pokrytectví jsme už dlouho neviděli
Srebrenica je opravdu děsivé místo. Ještě v době, kdy existovala Jugoslávie, se tam odehrál jeden z největších masakrů v dějinách lidstva. Během občanské války tam v roce 1995 bylo povražděno na osm tisíc bosenských muslimů, hlavně mužů a chlapců, ženy byly znásilňovány.
Děsivý čin byl mezinárodním tribunálem v Haagu označen za novodobou genocidu a ze svého velení srbské armády, která strašlivý čin na lidech vykonala, se dodnes zodpovídá tehdejší velitel Ratko Mladić, jemuž se přezdívá Řezník od Srebrenice.
Srebrenický masakr je dosud velmi citlivé téma a není divu, uplynulo totiž od něj ještě málo vody v moři a pamětníci genocidy jsou stále ještě lidé plní sil a mladého ducha. Přiblížit evropskou hrůzu zámořským obyvatelům se nedávno pokusila supermatka a superžena Angelina Jolie (38), které už nestačí hrát, adoptovat děti v každém státě, bojovat proti rakovině a být velvyslancem dobré vůle, teď je z ní i dějepisářka.
Vydala se do Bosny a Hercegoviny, procházela se po zemi a hovořila s místními, aby pak natočila jako režisérka film s názvem V zemi krve a medu, který měl popisovat tragické události, ale nakonec z toho vylezl románek mezi srbským vojákem a bosenskou muslimkou. Její telenovelu světaznalí kritici ztrhali, v Americe zaslzelo oko hospodyněk, které si myslí, že Bosna a Hercegovina jsou dvě řeky v Rumunsku, a zbytek balkánského světa si ublinkl do klína.
Ale Angelina to nevzdává. Nosí přece po světě mír a klid a srebrenický masakr jí evidentně leží v žaludku víc než cokoliv jiného. Nedávno se do města vrátila na konferenci o ženských právech a prevenci násilí a při tom vzdala hold u památníku, kde se rozbrečela jako želva, respektive jako krokodýl, protože tolik falešných slz jsme neviděli ani tehdy, když v autě uhořel Paul Walker a hned za ním se Schumacher vytřískal na sjezdovce.
V době masakru jí bylo devatenáct a tehdy měla úplně jiné starosti, navíc pochybujeme, že všech osm tisíc obětí znala osobně, ale zase proč by jinak logicky brečela? Dojímá-li se nad osudem každé neznámé oběti nějakého konfliktu, její život jí nezávidíme a měnit s ní rozhodně nechceme. Musí to být fuška ráno vstát, začít bulet a vydržet to celý den až do večera, nedejbože pokud si ještě navíc omylem vzpomene na II. světovou válku.
Anebo chce další dítě z Bosny. U ní jeden nikdy neví...