Tábor pro nevěsty: Dívky jsou od dětství neuvěřitelně vykrmovány, pokud jídlo vyzvrací, musí ho znovu sníst
Symbol krásy znamená pro každou zemi i kulturu něco zcela jiného. V některých zemích jsou však tradice poněkud neobvyklé. Například v západoafrické Mauretánii jsou za krásné považovány ženy s nadváhou. Už od dětství jsou vykrmovány ve speciálních táborech, díky čemuž poté mají větší šanci najít si ženicha.
Tradice v západoafrické Mauretánii, jednom z nejchudších afrických států, sahá už do 11. století. Co je ještě zvrácenější, uchovala se až do dnešních dní. Přitom ohrožuje životy mauretánských žen a navíc je v rozporu se základními lidskými právy.
Tradice se přirovnává k vykrmování hus
Lidé v této oblasti žijí v chudých komunitách a ve velmi nuzných podmínkách. I do dnešních dnů se zde praktikuje leblouh, což se dá přirovnat k určité formě mučení. Synonymem pro toto slovo je gavage, tedy silové vykrmování hus pro výrobu proslulých foie gras (husích jater). Tento výraz se vžil i pro násilné vykrmování mauretánských dívek,
Lidé věřili a dodnes věří, že velký objem těla je známkou bohatství a krásy. Když má muž navíc objemnější ženu, znamená to, že si může dovolit ji pořádně nasytit. A to i přesto, že se v poušti vede velmi obtížný život.
Štíhlé ženy byly v této kultuře považované za podřadné a byly ostudou rodiny. Mauretánské přísloví navíc praví, že kolik místa zabírá žena v manželově domě, tolik místa jí náleží i v jeho srdci.
Jak vykrmování probíhá?
Jak se tedy taková tradice aplikuje v reálném životě? Pokud rodiče chtějí, aby se jejich dcera dobře vdala, už od útlého věku jí najdou vykrmovačku, tedy specialistku na vykrmování budoucích nevěst. Ve většině případů se jedná o starší, obézní a zkušenou ženu.
Dívky jsou odvedeny do tzv. vykrmovacího tábora. Ten se většinou koná v období dešťů, kdy mají dívky školní prázdniny. Hlavní roli u nich hraje kuskus a velbloudí mléko, které je nejvydatnější. Dívky od pěti do devatenácti let jsou nuceny pít deset až dvacet litrů velbloudího mléka denně. Když mají břicho dostatečně nafouklé, přistoupí se k pevné stravě, tedy kuskusu nebo drceným jáhlám s máslem.
Obezita jako známka bohatství
Preference těžších žen se v zemi objevila již před staletími mezi maurským etnikem, které tvoří téměř tři čtvrtiny populace země. Tito lidé věřili, že velký objem těla je známkou bohatství a krásy, a když má muž objemnější ženu, znamená to, že si může dovolit ji pořádně nasytit. A to i přes obtížný způsob života v poušti. Denně dívky snědly kolem šestnácti tisíc kalorií, což je mnohem více, než by obyčejná mladá dívka potřebovala.
Pokud jídlo vyzvracejí, musejí ho znovu sníst. Podle jejich matek neexistuje jiná možnost, jak svým dcerám zajistit lepší budoucnost. Pro rodiče je také žádoucí, že dívky díky vykrmování působí starším dojmem. A když působí starší, tím dříve se vdají a porodí děti.
Zdravotní rizika
Jenže tato praktika s sebou nese řadu velikých zdravotních rizik. Pro mauretánské dívky má veliké psychické i fyzické následky, kdy dívky trpí kardiovaskulárním onemocněním. Jsou také ve velkém nadužívány steroidy.
V novém tisíciletí se zdálo, že této praktice odzvonilo. V roce 2007 se pořádaly demokratické a svobodné volby a bylo dokonce zřízeno i ministerstvo pro ženské záležitosti. Jenže o rok později se uskutečnil vojenský převrat a vše se vrátilo do normálu. Fenomén leblouh se tedy znovu přihlásil o slovo a přetrvává dodnes.