Tajemství Petra Kellnera: Dcera Anna ho svou vášní připravila o velký sen
Nedávno zesnulý miliardář Petr Kellner (†56) miloval své děti nadevše a přes všechno pozlátko a peníze se všemožně snažil, aby měly krásné dětství. Z nejznámější Anny (24) vyrostla úspěšná sportovkyně v jezdectví, obchodníka prý ale mrzelo, že se nevěnuje také něčemu, pro co měl sám slabost.
Anna Kellnerová musela rodiče přesvědčit
Anna Kellnerová byla teprve batole, byly jí tři roky, když se poprvé posadila na koňský hřbet a asi už tam začalo být rozhodnuto o tom, co se stane její celoživotní láskou. Zatímco sestry si hrály s panenkami, ona jen s plyšáky koníčky.
„Trvalo docela dlouho, než jsem si to doma prosadila. No, prosadila ne, to je ošklivé slovo. Prostě, než jsem rodiče přesvědčila,“ prohlásila Anna před šesti lety.
Petr Kellner: Co ho mrzelo?
Vypráví se ale, že když se jako starší rozkoukávala a chtěla už závodit, jejího otce mělo mrzet, že stejně jako jeho to Annu netáhne ke kittingu (prohánění se na souši, sněhu nebo vodě na prkně, které táhne jakýsi menší padák) a snowboardu. Byly to jeho obrovské vášně, a tak je logické, že je toužil předat i dceři. Jenže ta měla oči jen pro své koňské kamarády a nic kromě nich a školy ji nezajímalo.
„Petr si myslel, že kdyby to chytlo i Aničku, mohli by trávit více času společně, to je pochopitelně přání každého táty,“ prozradil tehdy magazínu Reportér Marek Šebesťák, exmajitel jezdeckého areálu u Velkých Popovic. Ten si pronajali Kellnerovi a Anna v něm byla pečená vařená.
Smíření
Jenže žádné výčitky neproběhly a Petr Kellner se s vášní své dcery smířil. Nejenom smířil. Zainvestoval do ní ohromné množství peněz. Na druhou stranu vždy trval na tom, že nepůjde jen o drahou zálibu, ale že „jeho holčička“ předvede pevnou vůli a dá jezdectví první poslední. Jako soutěživý muž chtěl výsledky.
Od lásky k němým tvorům s krásnýma očima ke sportu ale vedla dlouhá cesta.
„Později mi rodiče dovolili jezdit, takže jsem pomalu začala i skákat menší skoky s poníky. Trenérka, ke které jsem chodila, mi navrhla, abych si udělala jezdeckou licenci. Tak jsme si řekli, proč ne. Ale opravdu jsem nezačínala chodit ke koním s tím, že chci závodit. To se tak postupně vyklubalo,“ vzpomínala Anna Kellnerová.
Nejtěžší chvíle
Dnes má ale bohužel úplně jiné myšlenky, ale láska ke koním jí na druhou stranu může pomoci překonat to úplně nejhorší období.