Albert Einstein byl teoretický fyzik Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Isaacem Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec.
Narodil se 14. března 1879 v Ulmu (Německo), zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu (New Jersey, USA).
Kariéra
V dětství navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání matky bral hodiny houslí.
V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se jeho rodiče přestěhovali z německého Mnichova do Pavie v Itálii 1895 absolvoval přijímací zkoušky na Spolkovou vysokou technickou školu ve švýcarském Curychu na kterou se však dostal až následující rok po maturitě na Kantonální škole v Aarau Téhož roku se vzdal německého občanství, švýcarské-2 obdržel 1901.
1902 získal pracovní místo technického asistenta na Švýcarském patentovém úřadě, 1905 pak na Spolkové vysoké technické škole doktorát. 1906 byl povýšen na revizora druhé třídy. V roce 1908 mu bylo uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Tím ho vládní rada kantonu Curych jmenovala v květnu 1909.
V roce 1911 se stal řádným profesorem na pražské německé univerzitě přičemž zde strávil tři semestry. V Praze bydleli s manželkou v Třebízského ulici číslo 1215 (dnes Lesnická 7). Pravidelně navštěvoval salón v domě U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí Přesto zde nebyli moc šťastní a v srpnu 1912 se celá rodina odstěhovala zpět do Curychu
Těsně před vypuknutím 1. světové války (1914) se usadil v Berlíně kde byl profesorem na místní univerzitě. Stal se též členem Pruské akademie věd Jeho pacifismus a židovský původ byly ovšem trnem v oku místním nacionalistům. Jeho osoba se tak poprvé stala terčem organizované kampaně, která měla zdiskreditovat jeho teorie.
V letech 1917 až 1933 byl ředitelem berlínského Fyzikálního ústavu císaře Viléma a během této doby obdržel Nobelovu cenu
Když v roce 1933 získal moc Adolf Hitler nenávist k němu dosáhla nové úrovně. Nacisté (mezi nimi i vědci Johann Stark nebo Philipp Lenard pokračovali v pokusech o jeho diskreditaci. V této době uprchl do USA kde získal povolení k trvalému pobytu, leč FBI ho soustavně sledovala a dokonce mu prohledávala i koš na odpadky.
Zde přijal místo profesora na nově založeném Institutu pro pokročilá studia ve státě New Jersey V roce 1940 se stal americkým občanem, švýcarské občanství si však ponechal.
Mezi jeho nejpodstatnější příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905, související se slavným vzorcem E = mc² říkající, že energie hmoty je rovna její hmotnosti vynásobené čtvercem rychlosti světla), myšlenka kvantování elektromagnetického pole i vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Poté se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch.
Podílel se i na statistické fyzice kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení a diskusi o interpretaci kvantové mechaniky Se svým bývalým studentem Leó Szilárdem rovněž vynalezl nový typ chladničky (1926).
V roce 1921 byl oceněn zmiňovanou Nobelovou cenou za „vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku
V roce 1999 ho časopis Time vybral za Osobnost století.
Na jeho počest po něm byly pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein.
Hlásil se k vegetariánství byl roztržitý, vyžíval se v hraní na housle, ale i jachtingu. Považoval za pacifistu a v pozdějších letech za socialistu Podporoval sionismus a židovské osídlení Palestiny Po smrti Chajima Weizmanna (1952) mu bylo nabídnuto, aby se stal izraelským prezidentem, ale to odmítl.
Ještě před druhou světovou válkou (v srpnu 1939) byl spoluautorem dopisu prezidentovi USA Franklinu Delano Rooseveltovi který ho povzbuzoval ke spuštění programu směřující k vytvoření jaderné zbraně. Následně byla ustanovena komise mající za úkol zjistit, zda lze uran použít při výrobě zbraní. Později byla nahrazena projektem Manhattan
Každopádně po tomto konfliktu lobboval za jaderné odzbrojení, s čímž souvisí jeden z jeho nejslavnějších citátů: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“
V padesátých letech 20. století protestoval také proti zinscenovaným politickým procesům v totalitním Československu – mimo jiné se snažil zabránit justičním vraždám tehdejšího komunistického režimu. V telegramu zaslaném v červnu 1950 Klementu Gottwaldovi žádal nevykonat rozsudek smrti mimo jiné i nad Miladou Horákovou
Během jeho 72. narozenin (1951) se ho pokoušel neznámý fotograf přemluvit, aby se na snímku usmál. On na něj ovšem vyplázl jazyk. Obrázek se stal ikonou moderní kultury pro kontrast, kdy je geniální vědec zachycen v humorném okamžiku.
Jeho mozek se zachoval zásluhou patologa Dr. Thomase Stolze Harveye, který prováděl jeho pitvu. Neshledal na něm nic nenormálního, ale další analýzy týmem McMasterovy univerzity z roku 1999 odhalily, že jedna jeho část mu chyběla a kvůli její kompenzaci byl temenní lalok o 15 % větší než obyčejně bývá. Tato oblast je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu.
Osobní život
Během studií ve Švýcarsku se v roce 1898 setkal s Milevou Marićovou srbskou studentkou a přítelkyní Nikoly Tesly Jako jejich první dítě se v lednu 1902 v Srbsku narodila nemanželská dcera Lieserl. Její osud není přesně znám. Někteří věří, že krátce po narození zemřela na záškrt, podle jiných byla dána k adopci.
Oženili se v lednu 1903. Jejich soužití bylo vzájemným osobním i intelektuálním partnerstvím, neboť jeho manželka byla matematičkou. V květnu 1904 se jim narodil syn Hans Albert (1904–1973). Ten se později stal univerzitním profesorem v Kalifornii a uznávaným vědcem v oboru hydrauliky a transportu sedimentů. Druhý syn Eduard se narodil v červenci 1910. S otcem se stýkal velmi zřídka. Studoval psychiatrii, ale ve dvaceti letech u něj propukla schizofrenie Do roku 1948 se o něj starala matka, pak byl hospitalizován na psychiatrické klinice v Curychu kde v říjnu 1965 zemřel na infarkt.
V únoru 1919 se ovšem rozvedli, v červenci téhož roku se oženil se svou sestřenicí Elsou Löwenthalovou (rozenou Einsteinovou). Byla jeho první sestřenicí z matčiny strany a druhou z otcovy a o tři roky starší než on (1876 až 1936). Pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi. Toto manželství zůstalo bezdětné.
