Bohumil Hanč – nejnovější zprávy a fotografie

Bohumil Hanč byl český sportovec a běžec na lyžích.

Narodil se 19. listopadu 1886 na Benecku, tragicky zahynul během mezinárodního závodu v padesátikilometrovém běhu na lyžích na hřebenech Krkonoš společně se svým přítelem Václavem Vrbatou o Velikonocích 24. března 1913.

Kariéra a osobní život

24. února 1907 získal svůj první titul z mistrovství zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 km, teprve ve druhém ročníku závodu. Od té chvíle mohl užívat titul Mistr lyžař. Ten obhájil v letech 1908 a 1909, poté musel nastoupit do rakousko-uherské armády, přičemž sloužil jako četař v Sarajevu. Zde se sblížil s Vrbatou, s nímž se znal už dříve ze Sokola.

Po návratu z vojny se oženil a s manželkou Slávkou čekal potomka, syna Bohumila.

Osudový závod

24. března 1913 se konal 8. ročník padesátikilometrového mistrovského závodu v běhu na lyžích. Jelikonž před ním Hanč manželce slíbil ukončení své sportovní činnosti, z jejich nového domova v Hrabačově (nyní část Jilemnice) na zmíněné klání doslova utekl. Na zápolení pozval i přítele Vrbatu.

To odstartovalo v 7:10 od Labské boudy směrem k Martinovce. Teplota dosahovala mimořádně vysokých 8 °C, a proto všech 6 závodníků vyjelo na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. V 7:55 začalo pršet, v 9:00 se výrazně ochladilo a déšť se změnil ve sněžení, což vedlo ke vzdání 2 závodníků.

V 10:20 došlo k dalšímu zvratu počasí, přišla vichřice a hustý mokrý sníh. U Vysokého kola vzdal závod dosud třetí Němec Oswald Bartel (†1958), o něco později i druhý Josef Feistauer (†1972) a poslední Josef Scheiner (†1932). Hanč zůstal na trati sám, ale neměl o tom ani tušení.

U Nové Slezské boudy mu traťový komisař Kamil Vladislav Muttich (†1924), akademický malíř a mj. autor němých značek Krkonoš, podal citrón a rukavice. U Violíku, v 11:52, už komisař Vladimír Záboj Vaina (†1954, pozdější první předseda Horské služby v Krkonoších) věděl, že za ním už hodinu nikdo další neprojel, a snažil se jej proto zastavit voláním a máváním. Ten ale v silné vichřici nerozuměl a jeho gesta si patrně vysvětlil jako upozornění na směr trati. Pokračoval tedy dále, směrem na Zlaté návrší. Tam, zcela zmožený mrazem, potkal v mlze Václava Vrbatu, který mu oddaně navlékl svůj kabáta i čepici, posléze pak pokračoval k Labské boudě. Vrbata začal sjíždět k Mísečkám,ale po chvíli se kvůli obavám o přítele vrátil na hřeben a snažil se ho najít.

Ve 13:15 se tři muži vydali z Labské boudy Hanče hledat, přičemž každý vyjel jiným směrem. Ve 13:45 jej našel Němec Emerich Rath (†1962) pod Zlatým návrším, naprosto vysíleného, ale stále živého. Podařilo se mu ho odtáhnout asi půl kilometru směrem k Labské boudě, ale na další cestu už neměl sílu. Posadil ho proto ke sněžné tyči, vrátil se pro lyže a vyrazil pro pomoc. Následně byl závodník na saních dopraven do Labské boudy, ale oživovací pokusy už byly marné, podchlazený a vyčerpaný zemřel na selhání srdce.

Vrbata mezitím objevil jeho ve sněhu zapíchnuté lyže a snažil se přítele najít, leč marně. Později byl nalezen zmrzlý na místě dodnes na počest po něm pojmenovaném.

Odraz v kinematografii

Osudný den v životě obou mužů poprvé zfilmoval Čeněk Duba (†2012) v československém snímku Synové hor (1956). V roce 2022 bude mít premiéru film Poslední závod režiséra Tomáše Hodana (1980), zabývající se toutéž událostí.