nový král
Dánská královská rodina je dynastická rodina dánského panovníka. Všichni její členové, kromě královny Markéty II., mají titul dánský princ/princezna, případně hrabě/hraběnka z Monpezat (viz níže).
Královna/král je oslovován(a) Její/Vaše Veličenstvo, dětem monarchy je přiznáno oslovení Jeho/Její královská Výsost (Hans/Hendes Kongelige Højhed), ostatní členové dynastie jsou označováni Jeho/Její Výsost (Hans/Hendes Højhed).
Markéta II. se sourozenci a potomky patří k rodu Glücksburků, který je větví královského rodu Oldenburků. Její děti a potomci v mužské linii také agnaticky do rodu Laborde de Monpezat, královským dekretem z dubna 2008 jim byl i proto udělen souběžný (již zmíněný) titul hrabě/hraběnka z Monpezat.
V Dánsku má vysokou popularitu, která se pohybuje mezi 80 a 90 %.
Královna Markéta II. (1940), abdikace 14. ledna 2024.
Dánsko má od 2009 stejné právo primogenitury pro mužské i ženské následníky trůnu. Akt následnictví, přijatý v březnu 1953, umožňuje nástup na trůn pouze těm potomkům krále Kristiána X. (†1947) a jeho ženy Alexandriny Meklenbursko-Zvěřínské (†1952), kteří splnili schválené podmínky uzavřené před sňatkem.
Dotyčný/-á pozbývá svého nároku na trůn, pokud se ožení/vdá bez svolení panovníka potvrzeným Státní radou. Potomci narození nesezdaným (případně bývalým) monarchům, kteří se oženili bez avizovaného potřebného souhlasu, jsou vyloučeni z následnictví. Po schválení sňatku mohou být rovněž dodatečně uloženy podmínky, které musejí být splněny, má-li z něj vzešlý potomek získat následnické právo.
Je rovněž stanoveno, že parlament zvolí krále a určí novou linii následnictví v případě, kdy by nebylo volitelných potomků.
Monarcha musí být členem Dánské národní církve (ačkoliv není její hlavou), nebo dánské evangelicko-luteránské církve.
Dánští panovníci mají dlouhou historii královských a šlechtických titulů. Historicky rovněž užívali titulu král Vendů a král Gothů. Po svém nástupu na trůn 1972 se Markéta II. se vzdala všech titulů vyjma toho Královna dánská.