Eliška Gaia Fuxová známá jako Půlnoční bouře

Když se Eliška Gaia Fuxová narodila (v srpnu 2001 během domácího porodu a noční bouře v Šimanově na Šumavě), sledovala její příběh celá republika. Rodiče vyznávající alternativní životní styl ji totiž chtěli pojmenovat Půlnoční bouře, což však úřady nepovolily.

Kariéra

Byla dokonce oběma partnerům na krátko (v dubnu 2002) odebrána a umístěna do plzeňského kojeneckého ústavu, protože ji matka s otcem úředně nezaregistrovali, nenechali očkovat a ještě během šestinedělí s ní vycestovali za hranice. Případ řešila i tehdejší zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová (1951) a nakonec stál křeslo šéfku referátu sociálních věcí okresního úřadu v Klatovech.

Na motivy této fáze jejího života vznikla televizní minisérie Jitřní záře.

Základní školu navštěvovala jen do poloviny druhé třídy, od té doby absolvovala domácí vzdělávání.

Doma do dospělosti nevydržela. Aby v životě něčeho dosáhla, dobrovolně odešla do Klokánku v Janovicích nad Úhlavou, odkud zamířila do Dětského domova Kašperské Hory.

Na středním odborném učilišti absolvovala obor Kuchař-číšník, poté měla v plánu dodělat si maturitu.

Osobní život

Na těle má několik tetování, mj. i dva nápisy ve španělštině: žít bez lásky je jako létat bez křídel a Půlnoční bouře.

Má čtyři mladší sourozence, tři bratry a jednu sestru. S nimi a otcem Jaroslavem se příliš nestýká, s matkou Blankou ano.

Baví ji kreslení, tancování, zpěv, skládání básní, práce s dětmi, má moc ráda koně.

2000 se zasnoubila, v březnu 2001 porodila dceru Elišku. Ke stylu života preferovanému svými rodiči neinklinuje.

Oficiální profil na Facebooku