Emil Boček - československý válečný pilot

Emil Boček byl český válečný veterán, příslušník československého (čs.) letectva ve Velké Británii.

Narodil se 25. února 1923 v Brně (tehdejší Československo), zemřel 25. března 2023 v Brně, dožil se 100 let.

Kariéra

Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Tuřanech. V září 1938 se začal učit strojním zámečníkem, 1939 se mu podařilo ilegálně opustit Protektorát Čechy a Morava a vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii, dostal se i do libanonského Bejrútu. Po francouzské kapitulaci 1940 byl evakuován do Velké Británie, kde v září téhož roku absolvoval kurz leteckých mechaniků a byl přijat (jakožto jeden z nejmladších příslušníků) do RAF.

Sloužil nejprve jako letecký mechanik u 312. stíhací perutě. 1943 byl na pilotním výcviku v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač letky "B" u čs. 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut. Poslední bojovou akci provedl už po 2. světové válce 12. května 1945. 13. srpna 1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Praze-Ruzyni, následně byl přidělen k pražskému Leteckému pluku 2 a v prosinci 1945 povýšen na rotmistra letectva v záloze.

Jako příslušník nekomunistického odboje se stal následně nepohodlným a v březnu 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn.

Před únorem 1948 vlastnil v Brně autoopravnu, kterou však po nástupu komunistického režimu musel „dobrovolně“ nechat znárodnit a předat podniku Mototechna, v němž pak pracoval. Zřejmě i díky tomu se mu vyhnula perzekuce ze strany nového politického režimu. V té době byl i slibným motocyklovým závodníkem.

Od 1958 pracoval jako soustružník v Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd, od 1983 u firmy Drukov. Do důchodu odešel 1988.

Po změně poměrů byl v dubnu 1990 povýšen do hodnosti kapitána, v říjnu téhož roku na majora, v březnu 1993 na plukovníka ve výslužbě.

V březnu 1996 se osobně setkal s britskou královnou Alžbětou II. (†2022) při její čtyřhodinové návštěvě Brna za doprovodu tehdejšího prezidenta Václava Havla (†2011).

28. října 2010 jej tehdejší prezident Václav Klaus (1941) vyznamenal Řádem Bílého lva III. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Prezident Miloš Zeman (1944) jej v květnu 2014 jmenoval brigádním generálem, v květnu 2017 generálmajorem a v květnu 2019 armádním generálem. 28. října 2019 mu propůjčil Řád bílého lva I. třídy.

V prosinci 2016 po něm byla pojmenována jedna z brněnských tramvají. Od prosince 2017 je čestným občanem města Brna, kde (kromě válečného působení) působil celý život.

Byl činný v Československé obci legionářské a aktivně se podílel na dění ve svém rodišti.

Osobní život

1951 se oženil s Evou Svobodovou, s níž má syna Jiřího a dceru Zuzanu.

O jeho životě vznikl 2012 dokumentární film Nezlomný. Historik Jiří Plachý (1975) jeho osudy popsal v knize Emil Boček – Strach jsem si nepřipouštěl vydané 2018.